Situace je vážná, nikoli však zoufalá

Psinézní! Krásné slovo. Rozhodně to zní líp, než říct: "Vole, to je prdel." Faktem je, že půlku kvalit u tohohle filmu dodává starý dobrý český dabing, má to půvabné dialogy. I když mám problém přijmout Jeana Lefebvra jako herce hlavních rolí, tady to naštěstí zachraňují mnozí jiní včetně permanentně krásné (v bílém kožichu) a permanentně blbé Catherine Serre. Nelogická a nudná mi ovšem přišla vsuvka se stále přítomným pohřešovaným manželem (Gabriel Cattand), bez jeho figurky by se to klidně obešlo. V celkovém vyznění a s úspornou výpravou výborné pro divadelní jeviště (tady ostatně byla předloha), pro film trochu slabší. Nicméně jako návštěva do francouzské filmové komedie 70. let slušné a určitě víc než na jedno podívání. (24.08.2012)

Klenot dekadentnej francúzskej buržoáznej frašky. Jedinú analógiu vidím vo funesovke Oscar s tým rozdielom, že tu je ten správny "nenápadný pôvab buržoázie", kde sa všetko rieši bez zbytočného kriku a fyzického násilia. Menej humoru, zato však zvláštna podmanivá atmosféra, celkom rád by som si sadol niekde do kúta s vínom v ruke a všetko to ticho pozoroval. Naposledy som film videl v detstve, piata hviezdička je z nostalgie. Smie sa to? PS: Interiér zámku sa hemží moderným umením, zvlášť nebezpečne vyzerajúce alumíniové abstraktné plastiky s hrotmi sú neprehliadnuteľné. Myslím, že práve toto inšpirovalo Daria Argenta k jednému mimoriadne nádhernému mordu v jednom zo svojich budúcich filmov. (13.04.2020)

Stará dobrá francouzská komedie. Bláznivá, ztřeštěná, místy chaotická. V hlavních rolích: ministr posera ("Puritán, poctivec, co proboha dělá v politice? Dobré skutky?") s milenkou, která je sice blbá jak hračky z Číny, ale krásná. Šarmantní vdova, která vlastně není vdova a pak taky snoubenec podnikatel, inspektor pitomec, umírající gangster, 50 policajtů, pár novinářů, jeden přízrak a dvě choré. A mraky fajn hlášek... "Provinilý muž je vždy velkorysý!" :-) (20.02.2016)

Tak tenhle film přesně osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Není to tedy právě výstavní exponát francouzské kinematografie, ale tak nebo tak, má své kouzlo. Zasazení příběhu do mrazivého prosincového dne mu jen prospělo. Film není trapný, v zamotaných dějových liniích se člověk při udržování drobné pozornosti také neztratí. Co mi však připadalo vysloveně hloupé, byla postava mrtvého-živého manžela, která se 90 minut schovává všude po domě a děsí pokojskou. Tady tvůrci šlápnuli totálně mimo. (29.10.2004)

Jacques Besnard natočil jednu komedii, kterou hodnotím jako mimořádnou a to Krást se musí umět (1975). Většina zbylé tvorby, s níž jsem měl dosud tu čest, se pro mě nese spíše ve znamení toho průměrného, co francouzská komediální tvorba na plátně 60./ 70. let přinášela a to platí i o této adaptaci údajně úspěšné divadelné hry. Kámen úrazu zde tkví mimo jiné v obsazení jedné z hlavních dvou mužských rolí: Jean Lefebvre zde dostal jednu z příležitostí zahrát si v roli zcela odlišné od jeho tradiční polohy zábavného ňoumy, ale bohužel se jí nedokázal chopit s patřičnou záživností. Lefebvrova neustálá přítomnost mě občas otravovala, ale stále je to nic proti otravnému neustálému omdlévání služky. „Situace je vážná, nikoliv však zoufalá...“, protože kolotoč absurdně bláznivých situací v šíře celé sbírky pestrých postav zde v jistých momentech přeci jenom dobře funguje... a protože jí zdobí navrch Michel Serrault, jenž si toho svého ministra vychutnává s ohromnou lehkostí. Na jedno (tak s odstupem času i dvě :)) zhlédnutí určitě fajn oddechovka, byť s jistými slabinami. 60% (17.01.2021)