Přítelkyně z domu smutku

Hynek Bočan prostě seriály z komunistických lágrů umí. Postava Ivany Chýlkové je takový prostředník, který dává prostor i ostatním postavám/herečkám odvyprávět svůj úděl/ ukázat svůj herecký um - Yvetta Blanarovičová, Jiřina Bohdalová, Jana Boušková,Aňa Geislerová, Michaela Kuklová, Helena Růžičková. (08.07.2008)

Román Evy Kantůrkové má stejnou strukturu jako Hellerova Hlava 22. Je to série portrétů vězenkyň, které se v autorčině cele vystřídaly, a její vlastní příběh zůstává v pozadí. Nelze bohužel říct, že neskromně. Paní Kantůrková se místy líčí až nelidsky kladně. Takže rizikem dramatizace se mohlo stát totéž, co později ve Zdivočelé zemi, kde se tvůrci nespokojili s prostým vyprávěním strhujícího příběhu Jiřího Stránského, ale "pro sichr" udělali z hlavního hrdiny plakát věčně mudrujícího, neomylného pana Spravedlivého. O to víc si cením Přítelkyň. Podobné banalizaci se vyhnuly už ve scénáři, ale hlavně zásluhou inteligentní Ivany Chýlkové. Troufám si spekulovat, že 9 z 10 hereček by Martu interpretovalo jen povrchně jako trpělivý hromosvod cizích emocí. Ta role k tomu svádí - častěji než aktérkou je posluchačkou a pozorovatelkou výlevů ostatních, herecky nepoměrně vděčnějších postav. Ale všimněte si, jak jemně, někdy sotva postřehnutelně, svou roli "polidštila". Jako politická vězenkyně mezi zlodějkami a mordýřkami jim někdy "nahazuje repliky" mírně arogantně, elitářsky. S odstupem člověka, který nepřestává věřit, že Spravedlnost není slepá a že ji do tohoto očistce uvrhla jen přechodně. Každým nonverbálním projevem, ať už svrchním tónem řeči nebo uzavřeným posedem při čtení, si až štítivě vymezuje osobní prostor, i tehdy, když se slovy projevuje opačně - ze slušnosti. Vlastností velkých hereckých osobností je, že nám přiblíží postavu více podvědomou než přímočarou akcí. Přesně to Ivana Chýlková dokázala. Ironií osudu je, že paní Kantůrková se pak vyjádřila v tisku nespokojeně, že prý herečka nic nepochopila, že opravdu trpěly atd., jako by to snad Chýlková popírala. To je, myslím, velmi český přístup. My prostě chceme ty plakáty. Ale já s dovolením ne. 100% (12.01.2007)

Více, než režií, která si mohla lépe pohrát se střihem a občasnou rozvláčností, film zaujme hereckými výkony. I sama o sobě excelentní Ivana Chýlková musela valit zraky na to, co předváděla Jiřina Bohdalová. To byl prostě úlet. Jako se T. A. Edison narodil pro vědeckotechnické vizionářství, tak tato paní pro hraní. Byť by se jistě našly shodné rysy, bylo tam dost odstínů, jimiž svou Helenku odlišila od svého dalšího retardovaného alter ega, Fanny. Helenka byla navíc první. Vynikající byla i Simona Stašová, Zdena Hadrbolcová, či Vilma Cibulková. 80% (28.04.2014)

S Ivanou Chýlkovou jsme se ocitli ve velmi ponurém a neosobním prostředí ruzyňské věznice, kam se její postava dostala za své smýšlení. Člověk měl být tak to zbaven své důstojnosti. Psychický nátlak a nelidské prostředí měly vykonat své. Systém to měl vymyšlené velice dobře. Doba, ve které se seriál odehrává by měla být neustále připomínána. Někteří totiž rádi zapomínají a zapomínat by se nemělo, zvlášť, když se jedná o naši pohnutou minulost. Eva Kantůrková byla vězněna jeden rok ve vyšetřovací vazbě ruzyňské věznice. Její kniha posloužila jako inspirace pro tento seriál. (08.10.2008)

Smutné, dechberoucí, drsné, ale PRAVDIVÉ. Výjimečný seriál, který mi stačilo vidět jednou (pokud ne za život, tak určitě alespoň za deset let), přesto DĚKUJU všem tvůrcům za možnost něco takového zhlédnout. Tohle má divákovi opravdu co říct... Z osudů několika žen z jednoho vězení se vyjíma postava spisovatelky Marty, jež se ocitá v dlouhém pobytu ve vězení "jen" proto, že v zahraničí vydala knihu, kde nesouhlasí s komunistickým režimem. V těch dobách ještě nikdo nemohl tušit, jaký bude konec režimu a kdy přijde, postava Marty má můj obdiv za udržení si vlastního názoru i za absurdních podmínek nebo během všech těch vyčerpávajícíh výslechů a že se dokázala správat za každých okolností v temné společnosti svých "přítelkyň" velice inteligentně a nikdy neztratila slušnost. Mimo poukázání na jednu z nejnegativnějších stránek minulého režimu jsou Přítelkyně z domu smutku i důvěryhodným pohledem do světa ženské věznice, kde máme možnost nahlédnout do smutných osudů různých zlodějek, prostitutek a psychicky šílených žen. Osobně se mi líbila postava Zdeny Hadrbolcové, která za celý pobyt v takovém prostředí s otřesnými podmínkami neztrácela smysl pro humor a optimismus - taky obdivuhodné. Jinak je tenhle seriál ukázkou (překvapivě) výborných dramatických výkonů Ivany Chýlkové, Heleny Růžičkové a Jiřiny Bohdalové. (07.07.2017)