Přítelkyně z domu smutku

Československý čtyřdílný televizní seriál natočený podle stejnojmenného románu E. Kantůrkové, jenž se odehrává v ženské věznici Praha - Ruzyně v roce 1981. Autorka v seriálu líčí své zážitky z roční vyšetřovací vazby, jež na ni byla uvalena z politických důvodů za psaní protirežimních knih a jejich distribuci do zahraničí a její osobu představuje hlavní hrdinka Marta v podání výborné I. Chýlkové. Postupně se divák seznamuje s Martinými spoluvězenkyněmi sdílející s ní její ubohou celu a také s jejich retrospektivními životními příběhy, přičemž tyto ženy byly zoufale nízké inteligenční úrovně a tvořily tak s Martou znatelný kontrast. V rolích Martiných nedobrovolných společnic se objevily psychicky nemocná A. Geislerová, I. Blanarovičová, celoživotní recidivistka s nechutnými stravovacími návyky J. Bohdalová, nasazená provokatérka H. Růžičková, morálně opovrženíhodná Z. Hadrbolcová, totální psycho P. Mourková a V. Cibulková. Velmi zajímavou postavu zvanou Andy vytvořila J. Boušková a v jejím případě mě zaujal její smutný životní příběh a soužití s nechutným alkoholikem V. Kratinou, čemuž dominoval brutální, takřka apokalyptický výjev z jednoho takového společného večera. Uvězněná spisovatelka docházela často k výslechům, jež vedl mladý vyšetřovatel a právník M. Dlouhý, jehož andělský vzhled ostře kontrastoval s jeho necitlivostí a touhou dostat od obžalované doznání. Nutno podotknout, že první tři díly hodnotím mnohem výše než díl závěrečný, kdy se Marta dostala z neznámých důvodů na prostornější celu pro šest osob a síla vyprávění tím citelně poklesla. Tuto větší celu s Martou sdílely kromě už zmíněné H. Růžičkové přitažlivá L. Krbová, S. Stašová s lesbickými sklony, přátelská V. Jeníková a neznámá tupá maďarská prostitutka. Režisér H. Bočan natočil vysoce nadprůměrné dílo, odehrávající se většinou v uzavřené cele, kde je velice sugestivně popisována ztráta základních lidských práv v bezútěšném špinavém prostředí, naprostá ztráta soukromí a důstojnosti a následné nevyhnutelné psychické vyčerpání spojené s morálním úpadkem a zkázou. Nebýt posledního slabšího dílu, který byl alespoň zpestřen několika nahými scénami, ale bez plnohodnotného konce, hodnotil bych dozajista tento seriál plný mrazivých scén maximálním počtem hvězd. (12.03.2018)

Jeden z nejlepších polistopadových seriálů, které u nás byly natočeny (spolu se seriálem "Bylo nás pět"), oko diváka navíc potěší plejáda těch nejlepších českých hvězd (jako Chýlková, Růžičková, Bohdalová, Cibulková, Stašová a rovněž i začínající Geislerová). Kvalitní scénář podle díla spisovatelky Kantůrkové byl už předem zárukou kvality, výborné herecké obsazení to jen potvrdilo. Je povinností tvořit filmy a seriály, které připomínají komunistickou zlovůli, leč ještě více potěšený bych byl, kdyby se něco podobného natočilo z prostředí padesátých let, vedle nějž by se normalizační věznice zdály luxusním apartmá. (19.09.2012)

Po změně režimu bylo zapotřebí ukázat, jak jiní občané v tom minulém režimu trpěli. A tohle je rychlokvaška, velice bizarní. herci, co pár měsíců předtím hráli v pro socialistických seriálech náhle hráli v proti socialistických seriálech. I když jde o seriál z vězeňského prostředí, seriál vážným, tak to vyvolávalo spíše úžas či zarážky, že něco takového je běžné, že je třeba si na to zvykat. Jinak seriál byl natočený podle spisovatelky Evy Kantůrkové, jejíž manžel byl prvním porevolučním ředitelem ČT. (22.09.2010)

Když tento seriál vysílali v televizi poprvé, o komunismu a totalitě jsem ještě moc nevěděl a nechápal jsem, proč jsou hlavní aktéři ve vězení. Možná proto na mě o to víc zapůsobila skvěle vytvořená atmosféra "lágru", že by se dala krájet. :) Vedle vynikající Chýlkové, kterou jsem si díky tomuto seriálu oblíbil (a nikde jinde už podle mě nehrála lépe), musím pochválit také skvělou Růžičkovou a Bohdalovou. Mám tenhle seriál rád a rozhodně ho doporučuju k shlédnutí. Porovnání se současnou produkcí je úsměvné... (30.03.2004)

Čtyřdílný seriál, který spoléhá převážně na tíhu daných okolností, což by samo o sobě stačilo. Tento základ je však doplněn o výborné herecké výkony. Jde hlavně o Ivanu Chýlkovou, Jiřinu Bohdalovou a Helenu Růžičkovou, které zde předvedly zcela jiné polohy, než v jakých je známe. Mladičké představitelky vezenkyň kterým je dnes kolem padesátky a jsou etablované na hereckém nebi, se tu také snaží, ale jejich postavy nejdou tak do hloubky. Spíše se stručně nastíní jejich povahy a chování, aby mohly být přibližně po půl hodinách prostřídány a tím nám ukázat další postavy, na které se ve vězení dá setkat. Jedna věc, která mi vrtala hlavou (kdyby se příběh neodehrával na ploše 5x5 metrů, tak bych se o to nezajímal) - kdy, kde, jak a z čeho hrdinky pijí. Ok, odpověď by byla pravděpodobně ze splachování tureckého záchodu, ale pokud ano, tak myslím, že tahle skutečnost by tam být mohla, protože ve stavu, v jakém se cely nacházely, muselo mít spousta vězenkyň jistě bakteriální záněty apod. Druhá věc je, že paní Kantorková (Sílová) víceméně příběh vymyslela tak, že hlavní postava Marty je vlastně její autobiografie. S přihlédnutím k tomu, že paní spisovatelka byla do roku 1968 ve straně a vystoupila až kvůli okupaci, tak je její filmové ztvárnění neskutečně jak z knih pana Foglara, naprosto bez poskvrnky a pomáhající lidem až do svého úplného vyčerpání. Ok, to bylo pár slov z mých dojmů, ale s Přítelkyní/němi z domu smutku jsem byl jinak velmi spokojen a trávil jsem u ní/nich rád 4 hodiny života. Jen závěr mohl být více doslovný a ukázat, jak Marta vlastně dopadla. (06.11.2019)