Rychlé šípy

Jako zarytý "rychlošípák" bych raději viděl nějaké věrnější zpracování Tajemství velkého Vonta, než tady tu míchanici, ale co se dá dělat. Buďme vděčni Bočanovi, že se do toho tenkrát pustil, protože jinak by po Foglarovi na filmových plátnech nezbylo skoro nic. Zpracování předlohy je jeden velký scenáristický přemet, ale alespoň se dá během sledování diskutovat o tom, co je z prvního a co z druhého dílu trilogie. Sestavené je to vlastně docela dobře. Hoši hrají jako praví ne-herci, ale Tříska, Vyskočil a Sloup to celé podpírají, takže jde o důstojný pomník hrdinům mého dětství. 90% (18.01.2016)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Seriál Záhada hlavolamu patří k tomu nejlepšímu, co kdy v oblasti tvorby pro mládež na Kavčích horách vzniklo. Z Foglarovy předlohy se podařilo vypíchnout to nejzajímavější a kvalitně to převést do seriálové podoby. Velkou zásluhu na působivé atmosféře seriálu mají kulisy. Sice jsou zcela evidentní, ale pocitvé. Seirál má navíc obrovské štěstí, že byl natočen na černobílý film, protože toto provedení ještě umocňuje ponurý efekt prostředí Stínadel. Temné uličky, oprýskané zdi, bizarní postavy v oknech, to bylo pro mě, coby dítě hororové prostředí. A myslím, že i dnes je na co se dívat. Vynikající je i casting, či hudba. Ani se neumím představit, že by podobně kvalitní produkt mohl vzniknout dnes. (08.03.2010)

Jestli v pohádce S čerty nejsou žerty, exceluje Hynek Bočan na pohádkové scéně, tak na té seriálové je to určité právě tohle zpracování, snad nejlepší Foglarovy knihy o dobrodružství legendárních Rychlých šípů. Jaroslav Moučka jako tajemný Em, Roman Skamene jako červenáček a třeba Jaroslav Satoranský v roli velkého Vonta. Tahle verze Záhady hlavolamu je úžasně natočená, tajemná, záhadná a hlavně skvěle obsazená. Vždy se na ni podívám rád a s chutí znova. (07.12.2014)

Rychlé šípy jsem jako kluk, četl několikrát. Určitě se ke knihám, ale i ke komiksům chci někdy vrátit a přečíst si to aspoň ještě jednou. K seriálu bych řekl pouze to, že příběh je tu strašně osekaný, některé části chybí a nebo některé zase nedávají moc velký smysl. I obsazení Mirka Dušína se moc nepovedlo. Největší hřích bylo úplné vynechání Bratrstva kočičí pracky, nechápu jak tohle mohl někdo udělat. (23.12.2020)