Rychlé šípy

Nezapomenutelné převedení nejznámějšího Foglarova díla do seriálové podoby. Tajemná atmosféra Stínadel, umocněna černobílým kabátem, je prostoupena všemi díly .Ať už se jedná o poslední chvíle Jana Tleskače ve svatojakubském kostele nebo o záhadnou postavu s bílou škraboškou přes obličej, Široka. Překročit rozdělovací třídu a vstoupit na území Vontů je tvrdým oříškem i pro chlapce kalibru Rychlých šípů. (16.02.2007)

Tady tato verze natočena podle románu Jaroslava Foglara, se mi zdála nejlepší a nejpřesnější, pak je tady ještě jedna Záhada hlavolamu (1994), ta je spojena v jeden film a to právě mi nedá a musím dát zapravdu, že tato je lepší. Tady jsou lepší herci, jsou tady takoví více otevřeni, než v té nové, ale hudba je rozhodně lepší v té druhé. Celkový dojem:Hrozně moc rád jsem četl, čtu a budu číst Rychlé Šípy a vždy mi to přineslo nějakou radost, pobavení, moudro...93%Přístupnost:přístupný (12.03.2007)

Komiksové Rychlé šípy jsem zbožňoval a i teď se k nim občas vracím, knižní Záhadu hlavolamu a další dvě pokračování jsem přečetl mnohokrát (stejně jako většinu Foglarovek), a proto se není čemu divit, že i televizní zpracování se mi hodně zalíbilo. Tedy, vlastně je se čemu divit, protože zfilmovat tuto knižní předlohu tak, aby se jí výsledek svou atmosférou alespoň přiblížil, je téměř nadlidský výkon. Hynku Bočanovi se to povedlo. (09.01.2009)

Mně se to líbilo a sedlo mi to - jasně, některý scény byly moc televizní nebo moc přehrávaný, to je pravda, ale to se holt u filmů s dětskejma hercema stává. Ale třeba ty Stínadla se mi vysloveně líbily a ta určitá ateliérovost mi vůbec nevadila, naopak - jako dítě jsem to vnímal podobně přehnaně, tajemně nebo nerealisticky, tak co. A taky musim říct, že vlastně všichni ti kluci mi přišli sympatický a vybraní skvěle - v čele teda s Rychlonožkou a Červenáčkem, jen ten Mirek Dušín je teda naprosto otřesnej, vizuálně i herecky... Tak strojenýho, úzkoprsýho a naprosto nezajímavýho suchara aby člověk pohledal. Takže mouchy to má, ale jinak je to krásná klučičí záležitost, kterou jsem si užíval i dneska (a třeba scény se Širokem nebo Emem jsou napínavý i pro dospělýho). (02.12.2015)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)