Rodina Sopránů

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)

Seriál je to návykový a zřejmě i dobře udělaný, ale pro mě osobně čím dál depresivnější. Už pár sérií si říkám, že být v takový společnosti bych vážně nechtěla. Stačí se jen špatně narodit nebo potkat nesprávný lidi a je to... a ty mafiánský rodinný vztahy, uáá! P.S.: Nejen, že je to jeden z nejdepresivnějších fimových počinů, co jsem kdy viděla, ale i nejneuspokojivější! Viz. závěrečná scéna O_o. (25.03.2015)

Zbožňuju gangsterky, takže při pohledu na 86x50 minut dobře hodnocené mafiánské televizní epopeje, řekl jsem si, to musím mít.Po prvních dílech se mi vytvořila závislost ohrožující můj už tak nezdravý život, jelikož jsem sledováním tohoto seriálu trávil dlouhé noční hodiny.Velké, rozsáhlé, propracované, skvěle natočené osudy jedné rodiny z New Jersey s narážkami na Kmotra, Godfellas atd.Třešničkou na dortu je výborná hudba a výkon Jamese Gandolfiniho. (09.03.2009)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)

"Nestojím o city, chci respekt." Moc nechápu, že jim tolik vražd jen tak projde (i za denního světla), no ale budiž. A ten night club, to se někomu líbí, takové silikonové děvky? Vždyť je na první pohled poznat, že to mají nafouklé a umělé, fujky. Jediná kočka, která tam byla, tak jí ten vypatlaný blb utloukl kvůli ničemu. Někteří jsou fakt agresivní bezmozci, ale Tony je super, není hloupý a má styl. Ty jeho doutníky, domácí župan, úsměv a tak. :-) Jo a je zajímavé, že nepláče kvůli lidem, ale kvůli kachnám a koňovi brečí jako želva. :D (25.05.2019)