Rodina Sopránů

Nevěřte moc tvrzením, že jde o nějaký komediální seriál. Pár vtipných momentů se v něm samozřejmě objeví, ale po většinou se hraje na vážnou strunu a v některých chvílích mi některé scény svou intenzitou výpovědi (sociopatická maminka, která chce nechat zavraždit vlastního syna) nebo svou brutalitou (skoro všechny mafiánské popravy, znásilňování, umlácení prostitutky) vyrazily dech. Seriál je plný "živých" postav, kde si určitě najdete mezi všemi těmi záporáky svého oblíbence. Nejraději mám ty hrdiny, kteří procházejí největším vývojem charakteru, tedy pohublého tvrďáka a příležitostného scénaristu, synovce Chrise a napraveného intrikána, strýčka Juniora. Sem tam se ve vedlejší roli objeví nějaká ta hvězda, parádní je např. Burt Young v roli na rakovinu plic umírajícího hitmana. A souhlasím s názorem, že se vyplatí vidět seriál v originále, protože jazyk mafiánu je proložen velkou dávkou fucku, cocksuckerů a jiných peprností, na které český překlad nějak pozapomíná a ignoruje je. (04.01.2007)

Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 (28.09.2010)

„Komplexní“, to je slovo, které tento seriál dokonale vystihuje. Není rodina jako rodina, a ta mafiánská zvláště. Není to epická freska kusu historie cosa nostry jako Kmotr, ale spíše hloubavý náhled do charakterů lidí, kterým je zločin údělem a přesto by možná raději volili jiný – normální. Ten netradiční pohled do civilního života mužů, kteří až doposud ve filmech vystupovali jako neurvalí šílenci, distingovaní pánové, či styloví frajeři klasických gangsterek, možná nechytne diváka hned, ale postupně vás svět, ve kterém se Tony Soprano, ve fantastickém podání Jamese Gandolfiniho, pohybuje s ne úplnou lehkostí a samozřejmostí, vcucne tak, že vám k vystoupení z něj nepomůže ani FBI se změnou identity a programem na ochranu svědků. (15.07.2008)

V mnoha směrech revoluční seriál. Revoluční v přístupu k psychologii mafianskejch postav, revoluční svojí kvalitou na tehdejší dobu a revoluční svojí komplexností. Charakter Tonyho Soparna jenž poskytl životní roli Jamesi Gandolfinimu je jednou z nejpozoruhodnějších postav, co sem zatim v kinematografii viděl, psychologie a vývoj postavy jsou rozpracovány do nejmenších detailů. Ovšem dalším pilířem úspěchu seriálu je skvělost a rozmanitost vedlejších postav, které fungovaly v průběhu seriálu povětšinou dokonale. Potřeba je zmínit i výbornej soundtrack, kterej servíruje klasiku za klasikou ze všech žánrů americký hudby. V neposlední řadě je seriál skvělým oknem, skrze který můžeme sledovat dobovou atmosféru a a vývoj v letech 99-07, jak skrze zmíňenej soundtrack, tak taky přes módu a účesy etc., který se měnily takřka každej rok. Taky skrze dialogy, který záměrně reflektujou ikonický momenty jednotlivejch let, zejména kultovní filmy který vycházely, politický dění apod. Nejlíp se však ta proměna sleduje skrze tehdejší neuvěřitelně rychlej technologickej vývoj, od prvních mobilů ve tvaru vysílaček k těm mrňavejm, od krychlovejch televizí k placatejm, skrze desingy aut apod. Hlavním mínusem serialu je nekonzistentní kvalita. Občasný slabší díly, nebo momenty, který mi přišly šitý horkou jehlou, kazí celkovej dojem. Určitě kultovní záležitost, která naplňuje podstatu formátu seriálu, tzn běží pomalejším tempem a detailně zachycuje a rozebírá všechny aspekty děje. 90% (17.06.2019)

Sopranovi jsou pro mě i po letech ukázkou toho nejlepšího castingu, kterého se nám kdy v seriálech dostalo. Obsadit do několika desítek rolí neznámé Italoameričany a do jejich čela poslat toho "největšího" z nich, Gandolfiniho, vypadalo na první pohled možná riskantně, ale právě toto rozhodnutí ve výsledku předznamenalo zlatý věk quality TV. Tony, Chris, Carmela, Paulie, Ralph... žádný slabý článek zde jednoduše nebyl a pokud vás zaujali během 1. nanejvýš 2. dílu, dostalo se vám nejlepší mafiánské zábavy, která kdy vznikla. Tempo nastavené na začátku si seriál bez kolísání udržel až do finále. (30.12.2013)