Rodina Sopránů

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)

Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 (28.09.2010)

S1+S2: Výbornej seriál, kterej si je přesně vědomej svýho místa v čase a v mafiánský tématice. Tony Soprano je uvěřitelná a plnokrevná postava, co má svý zasloužený místo v mafiánskym univerzu, především pro to, jak zobrazuje roli mafiána-otce/mafiána-syna/mafiána-manžela. Gandolfini je totiž přesně takovej, že je reálnej a charismatickej, ale ani trochu karikatura. Jasně, všichni si budem pořád radši hrát na De Nira, než na Soprana, ale v opravdovym životě budem všichni spíš Soprano, než De Niro. Máma, kachny a záchvaty paniky. (05.07.2013)

V prvom rade si je tu potrebné uvedomiť, že bez tohto seriálu by dnes bolo na poli TV tvorby všetko úplne inak... až tak, že naše milované a velebené seriály komerčnejšieho razenia (skoro každý má nejaký, u mňa je to napríklad Breaking Bad) by bez Sopránovcov nikdy nevznikli. Jasné, že ani oni nespadli z neba a dalo by sa vypátrať, kde majú svoj pôvod, od čoho sa odrazili či na čo naviazali. A áno, neprišli by oni, prišiel by niekto iný. Veci sa ale udiali tak, že to boli Sopránovci, kto tie dvere tak razantne rozkopol a kto svojou, dodnes poľahky rozpoznateľnou kvalitou najprv omráčil a potom zmenil chod dejín TV zábavy. Tie zásluhy im (všetkým, ale v prvom rade Davidovi Chaseovi a stanici HBO) skrátka nejde odpárať. (26.05.2021)