Rodina Sopránů

Těžko hledat jiná slova než nejlepší, fantastický, úžasný, nepropracovanějí apod. To jakou kvalitu si The Sopranos drží skrze všech 6 serií je dechberoucí. Človek si vybere Sopranos, protože má v oblibě gangsterky a očekavá, že dostane samé obchody s drogami, vraždy, nasilí a mafiánské pletky. Ono se toho v průběhu seriálu, co se těchto témat týče, stane hodně, ale přitom čistě o tom to není. Je to o životě lidí ve svých rodinách a jejich životě v "rodině". The Sopranos nejsou seriálem, který Vás hned po prvním díle ohromí a nepustí, ale postupně Vás vtahují s každým dílem, s každým jednáním o tom či onom, kdy s napětím sledujete co se stane dál. Dostanete dostatek času a prostoru, aby jste si našli tu svou oblíbenou postavu, protože, každá je zde výborně vykreslena do detailu a jejich rozličnost je neuvěřitelná ( věrný Sil, problemový Chrissy, pověrčivý Paulie, sociopat Ralph, Tonyho matka Livie a strýc Junior ). Famozní James Gandolfini je jen dalším lákadlem proč zvolit The Sopranos. PS: Pravděpobně nejlepší koncová scéna seriálu co jsem kdy viděl. Oblíbené postavy: Anthony ''Tony'' Soprano, Silvio ''Sil'' Dante, Christopher ''Chrissy'' Moltisanti, Johnny "Sack" Sacramoni, Carmela Soprano. ''Don't be suprise, all my of friends are murderers'' (23.12.2014)

Nevěřte moc tvrzením, že jde o nějaký komediální seriál. Pár vtipných momentů se v něm samozřejmě objeví, ale po většinou se hraje na vážnou strunu a v některých chvílích mi některé scény svou intenzitou výpovědi (sociopatická maminka, která chce nechat zavraždit vlastního syna) nebo svou brutalitou (skoro všechny mafiánské popravy, znásilňování, umlácení prostitutky) vyrazily dech. Seriál je plný "živých" postav, kde si určitě najdete mezi všemi těmi záporáky svého oblíbence. Nejraději mám ty hrdiny, kteří procházejí největším vývojem charakteru, tedy pohublého tvrďáka a příležitostného scénaristu, synovce Chrise a napraveného intrikána, strýčka Juniora. Sem tam se ve vedlejší roli objeví nějaká ta hvězda, parádní je např. Burt Young v roli na rakovinu plic umírajícího hitmana. A souhlasím s názorem, že se vyplatí vidět seriál v originále, protože jazyk mafiánu je proložen velkou dávkou fucku, cocksuckerů a jiných peprností, na které český překlad nějak pozapomíná a ignoruje je. (04.01.2007)

Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100% (11.06.2010)

Manželka hysterka, deti ako z treťotriedneho sitcomu, matka, ktorá je bezcitnejsia ako ktorýkoľvek gangster. Nuž nečudo, že sa Tony zrúti a vyhľadá pomoc u psychologa. Dokonalý James Gandolfini. Prvá a druhá seria sa krútia najmä okolo rodiny a rodinných problémov, ktorych ma Tony viac než dosť a to môže divákov zvyknutých na akčnejšie poňatie trocha odradiť, zatiaľ čo tretia už je naozajstné mafiánske žrádlo. Nájomné vraždy, úplatkárstvo, popravy, zbavovanie sa dôkazov-to všetko si užijete do sýta, najmä pre vynikajúci nápad rozvinúť príbeh do seriálu kde každá postava má svoj život a svoje vlastné trávenie času. (22.07.2009)

Ještě že Gandolfiniho dotáhli zpátky, když z konkurzu odešel! Ne že by to i bez něj nebyla přehlídka úžasně obsazenejch rolí (předně z Paulieho a Silvia učůrávám blahem), ale buďme upřímní, to on dává tomuhle seriálu se svým energickým cholerismem, pískáním v nose a smrtícíma hláškama ty pravý grády. No a pak samozřejmě brilantní scénář, kterej se hemží skvělou parodií na moderní mafii a americkou společnost, ale i trefnými a dramatickými momenty. Ono vůbec začít mafiánskej seriál scénkou u psychiatra, kde si boss řeší problémy s matkou a vykládá o svých pocitech (a občas u toho přiškrtí doktorku a rozfláká nějakej ten nábytek), je nápad stejně neotřelej, jako geniální. Vlastně mě, co se týká Sopranů, napadaj jenom dvě negativa: Za prvý, je to příšerně návykový, takže teď nečučím prakticky na nic jinýho. Za druhý, vypadá to, že zase jednou budu muset přistoupit k tomu bolestnému úkonu a prohrabat svou seriálovou topku, protože nedat do ní Sopranovi, to bych se asi musela dobrovolně objednak na návštěvu k Jennifer Melfi... (09.12.2011)