Rodina Sopránů

Když se řekne Sopranos, mezi prvními asociacemi určitě bude ctnostný Kmotr, či styloví Mafiáni, a třebaže tato přirovnání nebudou vůbec od věci, je fascinující, jak je Sopranovci nijak nekopírují, jak zůstávají v přístupu k mafii neokoukání, nepředvídatelní a přesto naprosto uvěřitelní, až realističtí. Sopranos nemají žádný "wow" efekt, dostávají se pod kůži pomalu, ale je to právě jejich všeobsažný a komplexní přístup, který je dělá nesmírně kvalitní podívanou. Je to freska nejen života mafiána, ale i života celého se všemi lidskými aspekty. Sledovat Sopranos je jako vstupovat do života cizí rodiny, jenž navíc postupem času není ani tak cizí... Výborná záležitost. 9/10 (28.09.2010)

Primisimo mafioso, aneb jak dobře udělat mafiánský seriál a přesto nekopírovat klasiku v podobě Kmotra. Viděl sem sice jen pár dílů, ale vysloveně sem nebyl nikdy zklamaný. James Gandolfini, kdybych ho potkal u trafiky, fakt budu mít pocit že je skutečný mafián. Očas sem nechápal pointu děje, nebo která postava je na té či oné straně, takže sem musel přestat usrkávat capuccino a věnovat se ději víc. Nepamatuju si podobný seriál, kde by se jakožto hlavními postavami stali padouši. Postavy jsou reálně uvěřitelné, což je jedním z plusů, ovšem příběh zas leckdy nečitelný, to aby se vyrovnala matematická znaménka. Mám radši komediální seriály, ale Sopranovci mě nezklamali, ale na druhou stranu zase ani moc neuchvátili. Ovšem je-li mafioso vaším oblíbeným námětóso, pak vřele doporučuji. (03.07.2004)

Tak tomuhle říkám seriálová sága. Člověk nesmí čekat v každém díle přestřelky a sekání prstů (i když na ně samozřejmě také dojde). Díky 86 padesátiminutovým dílům se divák dostane skutečně pod kůži všem postavám. Právě skvěle zahrané charaktery jsou hlavní devízou seriálu, ačkoli se v něm nevyskytuje snad ani jedna postava, která by se dala označit za kladnou. Sopranovi tak stojí v kontrastu proti Coppolově Kmotrovi, jelikož postrádají onu romantiku a poetičnost. Mafiáni vyměnili elegantní obleky za pestré šusťákovky a v zájmu zisku se dopouští těch největších sviňáren. Přesto mají Sopranovi neopakovatelnou atmosféru, neboť soudobá italská mafie stojí spíše na okraji zájmů tvůrců gangsterského žánru. Včera jsem shlédl poslední díl a mám nutkání začít od příštího týdne zase pěkně od začátku. Poslední scéna je zkrátka geniální (po internetu kolují její různé výkladové analýzy) a Don´t stop believing od Journey mi zní v hlavě doteď. (26.04.2013)

Sopranos jsou pro mě zjevením a absolutně srdeční záležitostí. Síla Sopránů leží v jejich dokonalém vývoji postav a nedrhnoucímu scénáři, sledovat cestičky prohry a výhry postav je zde obrovsky reálné a zábavné. Absolutní gigant všech hereckých výkonů je pak hlavní role Tonyho Soprana (Gandolfini) – zkoušeného a nevyrovnaného, stíhaného záchvaty vzteku a úzkosti, milujícího i lehkovážného manžela a ometače kurviček a hlavně obdařeného charismatem nadopovaného buvola. Tony však rozhodně není sám a postavy kolem něj jsou skvělým mixem figurek italských mafiánů v šusťákových oblecích a dámiček co na ně doma čekají, oprašují drahé šperky a odplavují sobeckost v chlastu a povrchnosti, opět vše skvěle zahráno a hlavně bez přehnaného pitvoření, každá postava je důležitá a má svoje místo. Seriál jako tento nelze hodnotit po jednom či pár dílech, protože až v celku vynikne jeho síla. Nejsilnější jsou vypjaté okamžiky, které se zde dějí jakoby nic, to nejde popsat bez spoilerů, ale například vražda jedné z nejdůležitějších postav se tu stane jen tak a je konec a na Vás to má strašně silný dopad. Jednotlivé epizody nemají výraznou sílu zaujmout bez znalosti postav a spletitého příběhu. Jediná a dost možná neoprávněná výtka směřuje k jakési neochotě Sopránů k přístupnosti i pro náhodného diváka. Rozhodně se jedná o něco co mohu označit za téměř dokonalé a pro mě osobně nejlepší seriálové drama vůbec - nojo nemůžu na to ani trochu plivnout:). 99% (13.02.2008)

Ako keby seriál Přátelé dostal do péče Scorsese. Partička "kamarátov" rieši všetko čo život prináša. Osobné aj "pracovné" problémy. Sledujete ich každodennosť, prenikáte do vzťahových rovníc. Vo filmoch je skoro vždy nejaká scéna, kde príde dieťa za bossom a ten, pretože musí práve niečo riešiť, tak mu dá peniaze na sladkosti. A tým to končí. Tu viete ako sa dieťa volá, akých má kamarátov, aké sú jeho problémy. Hlavným ťahúňom celého seriálu je samozrejme Tony. Z vedľajších postáv na mňa najpresvedčivejšie pôsobil jednoznačne Johnny Sack. Je dosť poznať, že je to 20 rokov stará záležitosť. Dnes by na tak veľké množstvo dielov (hlavne posledná séria obsahuje zopár vyložene zbytočných dielov) muselo byť oveľa viac akcie, viac zvratov. Takto sa ale na oplátku stanete naozajstným členom "rodiny" a smrť niekoho z vlastných radov vždy zapôsobí. Nečakajte akčnosť a drsnosť na prvom mieste (nebojte sa, je tam toho dosť). Tu sa jede hlavne na vzťahy. Zachytenie života mafiánov, ktorí nimi musia byť 24 hodín denne, pretože nemajú nárok na dovolenku. A záver poslednej série? Nič epické, ale pritom vlastne dokonale zvolené. Sopranovi nie sú cool šprint plný wow momentov. Oni idú pomalým realistickým krkom, a pritom na seba nabaľujú smrť, zničené životy a prachy. (21.01.2020)