Sbohem, má konkubíno

Pro našince možná trochu hůře stravitelné (pokud se tedy nějak více neoritentuje v Čínské kultuře), ale na druhou stranu to prostředí může přidat jistou exotiku. Bezesporu zajímavé drama, které bez problému zaujme a i přes svoji délku nenudí. Namaskovaný Leslie Cheung se svoji nehybnou, stoicky klidnou tváří něměl chybu - nicméně Pekingská opera je zlo (no ta Evropská vlastně taky :) (10.08.2010)

Je to celkom dobrá historická dráma. Má pomerne dobrý príbeh o dvojici mužov, ktorí už od detstva trénovali v čínskej opere, kde to síce kvôli krutým podmienkam mali ťažké, ale predsa len vydržali, k tomuto umeniu si vytvorili vzťah a postupne sa z nich stali nielen skvelí priatelia, ale aj veľmi uznávaní herci. Lenže krajina prechádza zložitým obdobím, kvôli ktorému často dochádza k výrazným zmenám, čo ovplyvní aj ich a navyše oni dvaja nevnímajú svoje priateľstvo úplne rovnako a tak príchod očarujúcej ženy, do ktorej sa zamiluje jeden z nich ich vzťah výrazne ovplyvní. Spracovanie je celkom slušné, čínsku operu som vždy považoval za príjemné spestrenie historických filmov, ale predsa len som sa filmu, kde má takéto výrazné zastúpenie a navyše pri takmer trojhodinovej dĺžke trochu obával, ale nakoniec nebolo vôbec treba. Dej zaberá veľký časový úsek, ktorý zaberie nielen životy postáv od detstva až takmer po starobu, ale aj viacero zásadných udalostí dejín Číny tej doby, pri ktorých ma síce mrzí, že nedostali až tak moc priestoru, ako by som chcel, väčšinou som mal pocit, že sa to deje len úplne v úzadí, ale občas to predsa len ide aj trochu do popredia, čo to celé osvieži. Takže s dĺžkou ani nemám väčší problém, až na pár trochu slabších častí, prevažne z poslednej tretiny ma to väčšinu času dosť bavilo. Už kruté zachádzanie v škole počas detstva dokáže zaujať, ale následne ma to bavilo ešte viac, hlavné postavy si ma získali, pričom dobre zvládnutý mi prišiel aj ich vzťah a keď do deja vstúpi ďalší výrazný dejový prvok, láska k žene, začne to byť ešte lepšie. Takže väčšinu času sa je na čo pozerať. A pochváliť musím aj tú samotnú čínsku operu, tie vystúpenia majú niečo do seba. S hereckým obsadením som spokojný, hlavné duo Leslie Cheung a Fengyi Zhang, k tomu výborná Gong Li, ktorá ma z celého filmu bavila najviac a z vedľajších postáv ešte najviac zaujme You Ge. Réžia a technická stránka sú na tom veľmi dobre, Kaige Chen nemá s týmto žánrom žiadny problém, slušná výprava, výborná dobová atmosféra a film má také zaujímavé čaro, tu nemám väčší problém. Takže určite sa tu dalo ešte niečo vylepšiť, hlavne po stránke scenára, ale aj tak som dosť spokojný, páčilo sa mi to. 71% (10.08.2014)

Krátce řečeno: Tygr a drak bez kung-fu. Obšírněji řečeno: Nevyčerpatelný roh hojnosti božské kozy Amalthey vydal epos s nepřebernými scénami intertextuálními (které kladou nárok na znalost kulturního zázemí Číny) i soběstačnými (které tento nárok nekladou). Stylistická poznámka: U obrazu pracuje film obecně tak, že Vám nejprve ukáže dívající se postavu, a poté objekt, který postava sleduje. U zvuku je tomu obráceně, princip je založen na přechodu od zdroje zvuku k naslouchajícímu. V Sbohem, má konkubíno je řada zacyklených dvou-záběrů, kde je výše uvedené spojeno: 1. záběr - postava kamsi hledí a vyluzuje zvuky, nejčastěji jde o herce Opery a 2. záběr - sledovaný předmět je ve skutečnosti divák, který zároveň naslouchá a rovněž na cosi hledí, konrétně na herce, čímž se vracíme zpět k prvnímu záběru. Zvuk tudíž napomáhá k tomu, abychom se odtrhli od zdroje (herec) k naslouchajícímu (divák), a tím pádem si film vytváří motivaci k tomu, aby sledoval i nezáživné a „zbytečné" publikum. (11.11.2008)

(KDV) Páté generaci filmařů bývá často vytýkáno, že Čínu ukazují vášnivou a krutou, tj. takovou, jakou si ji představují na Západě. Mezinárodně ceněný film SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO, ve kterém je zmapován politický a kulturní vývoj Číny za víc jak půl století (1920 – 1977), se k takové kritice přímo nabízí. Výtky ohledně exploatování hereckého prostředí a hybných dějinných událostí sice jsou nasnadě, ale opomíjelo by se tím, že všechna divadelní – až operetní – opulentnost je promyšlena propojena s tématem, které je věrné zásadám Páté generace – kritickému pohledu na čínské tradice. Pekingská opera není vylíčena jenom jako místo tvrdé dřiny, kde budoucí herce „trénují“ nebezpeční násilníci, ale zároveň je ztvárňování ženských postav mužskými herci spojeno (implicitně i explicitně) s homosexualitou. Rozpad tradičních čínských hodnot vede ke krizi identity, která má zdrcující následky. Nabízí se tak SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO chápat jako queer film, který přepracovává historii queer prizmatem. Nepřekvapí tak, že Jackie Chan, ačkoliv sám herec s výchovou v Pekingské opeře, odmítnul hlavní roli z důvodu možného narušení svého chlapského image. (18.05.2011)

Jde o náhled do tří životních etap excelentních herců čínskéh opery. Od brutálního 'výcviku', kdy prolévali nejen pot ale také potoky krve a všechny útrapy hrdinně snášeli s cílem být těmi nejlepšími, slavnými, bohatými a uznávanými, ne jen obyčejnými lidmi, kteří by celý svůj život promrhali v chudobě a nouzi, přes první životní úspěchy na poli umění, první lásky, vášeň, žárlivost, až po definitivní rozpad všech vztahů díky politické situaci, nevraživosti odpůrců, nepřejících a zlomyslných lidí, které uspokojoval pohled na trosky kdysi navenek spokojených občanů, kteří v zoufalosti zradili všechny své blízké včetně sama sebe a odhalili tak na veřejnosti svou slabost, kterou před světem schovávali pod maskou pestrobarevných kostýmů. Vláčný, neuvěřitelně pestrý film jak po vizuální stránce tak i po citových dojmech z tříhodinového požitku. (03.08.2004)