Past

Viktor Polesný se pokusil režijně excelovat, což mu až tak nevyšlo. K ruce měl zajímavou Zuzanu Stivínovou, která sice zrovna není žádná překrásná tvářička a skutečné Jiřině Štěpničkové je podobná jen při značné představivosti, ovšem za roli umí vzít a je schopná se do ní patřičně přesvědčivě položit, ale mohla se třeba přetrhnout, plochý scénář nedával šanci na mimořádně životopisný zážitek. Celé se to má v podstatě tak, že komunisté padesátých let minulého století, jsou zde vyobrazeni coby abnormálně fanatické rudé zlo a nebohá prvorepubliková herečka do jejich uvědomělého konceptu ani trochu nezapadá, tudíž je značně persekuována, odsouzena po pokusu o emigraci na 15 let politického žaláře, její čtyřleté dítě putuje do převýchovy, následně je po polovině trestu amnestována a život jde dál. Nejmrazivější scénou pro mě zůstává setkání po letech se slizkým vrchním estébáckým vyšetřovatelem v podání Igora Orozoviče, který ji předal zmanipulovanému a vykonstruovanému soudnímu procesu, jemuž v taláru vládne brilantně fanatická prokurátorka Kristýna Frejová, a který je v té době už jen pouhým taxikářem, ač byl v době nástupu herečky do výkonu trestu povýšen. Nejasné přitom zůstává, co třeba vedlo k jeho degradaci, a větší souvislosti chybí i napříč spektru vyprávění. Určitě i herecký soubor armádního divadla, v němž Štěpničková svého času působila, by mohl působit méně fiktivně, ovšem dmoucí se poprsí Lenky Zahradnické už byla tvrdá realita. Nejvrcholnějším aspektem je výpravná stránka filmu, která klidně může konkurovat evropským filmům určeným pro kina. V této oblasti je realizace mistrná. A celkové technické známky uděluji poměrně vysoké. Od Polesného jsem čekal jeho režijní standard, což se dostavilo, načež oživit příběh svého času hvězdné herečky, respektive určitý složitý úsek její životní dráhy, nebyl nápad k zahození. Vesměs důstojně natočeno. 7/10 (17.02.2020)

Velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem ráda, že se staré křivdy nezametají pod koberec a nad dobou minulou se nemávne rukou. Vím, že se Jiřině Štěpničkové stala kvivda, považuji jí za velmi dobrou herečku a určitě si zaslouží pozornost. Za dobrou herečku považuji i Zuzanu Stivínovou, je ale tapově jiná než Štěpničková ... Pak se tu opět začíná rozehrávat kombinace fikce a jakési historické rekonstrukce podobně jako u Bohémy. A já se ptám sama sebe, proč mi ta fikce nevadí třeba u Masaryka, ale proč jí neodpustím tady? Rozdíl vidím v tom, že Masaryk je strhující příběh dobře vystavěný právě na fiktivní postavě lékaře. V Pasti je to do určité míry postava vyšetřovatele ... No nechám to uzrát a podívám se znovu s odstupem času. Třeba mi čas poodhalí nějaké skryté hodnoty. (02.03.2020)

Několik dní před filmem jsem slyšel rozhovor s Jiřím Štěpničkou a bavil mě víc, než film o jeho mamince. A to je trošku smutné, protože jí byla slavná herečka, jejíž kariéru i život jako takový zničili komunisté. Nejvíc mi asi vadil velmi chladný herecký výkon Zuzany Stivínové. Nedovoloval mi prožívat trápení spolu s hlavní postavou. (04.04.2020)

Silný příběh z našich nedávných dějin, ale bohužel natočený dost nezáživným způsobem. A je to velká škoda, protože minimálně Zuzana Stivínová a Igor Orozovič si za své herecké výkony zasloužili alespoň lepší scénář. Ani hudební podkres nestál za moc, jen ta závěrečná lidovka se povedla. Možná i díky ní hodnotím lehce nad průměr, a taky kvůli tomu, že mi v paměti utkvěla dojemně vypjatá scéna s nadějným Adamem Vojtkem. (17.03.2020)

Naposledy se mi od pana Polesného líbil Zločin v Polné, to mělo jinou šťávu. Bohužel Past je dílko nemastné, neslané. Herecky i dramaticky. Zpracování je poněkud povrchní, bez větší hloubky, které mě nijak moc nezasáhlo. Při sledování jsem měla pocit, že se opět tvůrci báli do té naší komplikované totalitní historie pořádně šlápnout. Vzhledem k tématu jsem čekala více. Škoda, snad kdyby to natočila Agnieszka Holland..... (17.02.2020)