Past

Nevím. Velmi mě zajímá doba 50. let. Příběh Jiřiny Štěpničkové mám načtený a vím o něm docela dost. Jiřinu Štěpničkovou uznávám nejenom jako herečku, ale i jako velikou osobnost. Zuzana Stivínová na ni zkrátka nemá ani v nejmenším a nezahrála ji moc důvěryhodně. Alespoň já to tak vidím, Možná je to i tím, že už mě herectví Stivínové splývá ve stejné postavy, které hraje pořád dokola - vykulený oči, hysterické chování, třesoucí se ruce. Nemůžu si pomoct, ale vidím v ní postavu znásilněné Lenky z filmu Věry Chytilové, Pasti pasti pastičky. A to je asi špatně. Nemyslím si, že paní Štěpničkovou vyloženě blbě zahrála, ale dobré to taky není. Takové téma si žádá to nejlepší ztvárnění a nejen v hlavní herecké roli, ale také zpracováním příběhu a atmosférou doby. Nic z toho bohužel nefunguje, je to jalové a laciné. Scéna přechodu přes hranice je vyloženě směšná a trapná. Totéž výslechy, nepůsobí stísněným dojmem, další důležité osobnosti té doby jsou zmíněny jen okrajově a lajdácky, nevím proč bylo třeba zaměněno jméno Vlasty Chramostové za herečku Evu, kterou hrála Lenka Zahradnická. Herci jsou slabí a ne příliš přesvědčivý, kolikrát zbytečně přehrávající, věrohodný je nejvíc malý Jirka, který hraje syna Štěpničkové. Hudba, to je taky úděs, kytarové ruchy tam zní jako pěst na oko. Viktor Polesný má nejlepší období za sebou a jeho řemeslo sklouzlo do rutiny, ve které se už nějakou dobu utápí. Docela dobře si dovedu představit, jak by film asi vypadal, kdyby ho natočil třeba takový František Vláčil. Bohužel už nemožné. (20.02.2020)

Po dlouhé době film vyrovnávající se s konunistickou minulostí se ctí. Snímek není černobílý, není špatně zahraný a není špatně zrežírovaný. Mezi svými kolegy tedy ční hodně vysoko. Pokud budeme film vnímat pouze jako životopisné drama, je dosti strohý. Velmi mě mrzí, že nebyla více rozvinuta postava herce sžírajícího se vinou za své angažmá u soudu. Zàběry z věznice byly jalové, místo nich bych si dokázala představit boj o sebeodpuštění, který by zajisté filmu dodal větší šťàvu. Oceňuji, že se Polesný nesnažil o patetické drama. Dokonce nabízí divákovi k zamyšlení i scénu z přechodu hranic tak, že se musí ptát, jestli zodpovědná matka vystaví vlastní čtyřleté dítě takovému nebezpečí, jako to učinila Štěpničková. Snímek má i několik chyb, mezi nimiž prazvláštně vyniká ta technická, kdy je zpočátku filmu dvakráte uvedeno v popisném titulku totéž datum. Ale je to první český porevoluční snímek, v němž postavy nejsou černobílé a nešustí papírem a především nás každým zàběrem nepodbízí, co si máme myslet. Přidám jednu hvězdičku, hvězdičku za naději, že se konečně přestanou točit primitivní protikomunistické agitky a česká kinematografie se s naší minulostí konečně začne vyrovnávat se ctí. (19.02.2020)

Zklamání. Problém je už ve scénáři. Ať už se jedná o dějové motivy, anebo samotné postavy, jde se dost nepochopitelně do šířky místo do hloubky, takže v obou případech je mnohé rozehráno a následně pak nedohráno, opuštěno. A zůstává pro mě nepochopitelnou záhadou, proč naopak motiv, který mohl být velmi silný, a to petice požadující pro Štěpničkovou trest smrti, kterou iniciovaly čtyři její divadelní kolegyně (ve filmu vystupují pod smyšlenými jmény), je trestuhodně ignorován. (29.02.2020)

....pre filmových fanúšikov ide o známy príbeh...v TV forme za 95 minút a kvalitne by to nedokázal natočiť ani S.Spielberg ....a tým je povedané všetko.....iste by tomuto príbehu svedčal nejaký tv miniseriál.....ale vyzerá toto dielko ako niečo čo vzniklo náhodným a necitlivým vystrihaním podstatne rozsiahlejšieho materiálu....snaha bola-ale :(((.......... (29.10.2020)

Silný film o kousku naší historie, na kterou nemůžeme být hrdí. Vykonstruované procesy, špiclové, udavači, šíření nedůvěry a strachu. Je dobré připomínat si, jací byli komunisté. Obzvláště proto, že stále řídí tuto zemi. Trocha optimismu na konci mi malinko zvedla náladu, jinak je film hutný a depresivní. Určitě ještě silněji příběh působí na rodiče malých dětí. (16.02.2020)