Ďábelské ženy

"Nebuďte sami ďábly. Nepokazte to, co by si vaši přátelé mohli odnést z tohoto filmu. Neříkejte jim, co jste viděli," naléhá závěrečný titulek. No dobře. Tak tedy velmi obecně: Ďábelské ženy jsou klenot kriminálního dramatu; už proto, že svůj žánr v nečekané chvíli přesahují. O právech na zfilmování románu dvojice Boileau-Narcejac se traduje historka podobná situaci z filmu Jára Cimrman, ležící, spící ("Teď tu byl!") s Alfredem Hitchcockem v roli toho, kdo přišel pozdě. Umím si představit, jak by film vypadal v jeho režii. Věřím, že Hitchcock by například nedopustil, aby se mu postavy na začátku a na konci rozpovídaly jen proto, aby divákovi něco vysvětlily. Nepochybně by našel způsob, jak totéž prostě ukázat. Ale kdyby Ďábelské ženy natočil, zřejmě by nevzniklo Vertigo, které stejná dvojice napsala přímo pro něj v reakci na tuto epizodu. Ďábelské ženy, jak leží a běží, se obejdou bez srovnávání s Hitchcockem, i když je pravda, že když jeho filmy znáte a jste zvyklí uvažovat o podobných zápletkách určitým způsobem, "svážete volné konce" dřív, než si režisér Clouzot přeje. Historka o vraždě, plánované milenkou a manželkou budoucí oběti, je ale poutavá už ve svém průběhu, dost neobvyklá na to, aby vás neznudila a dost uvěřitelná, aby umožnila dívat se na ni očima spoluviníka a bez dechu se spolu s hříšnicemi bát prozrazení. A je perfektně zahraná. Zejména režisérova manželka, drobná Véra Clouzot, která hrála pouze ve třech filmech, mě zaujala natolik, že určitě vyhledám dva zbývající. 90% (20.08.2010)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Ďábelské ženy jsou filmem, za který by se nemusel stydět ani Hitchcock, ani Nolan. Zápletka působí svěže i dnes a Clouzotova režie je suverénní. Filmu podráží nohy jen nepříliš životné dialogy a roztahané tempo první půlky filmu. Vynahrazuje to ale znepokojivý závěr. Mimochodem, překvapilo by mě, kdyby zmateně působící (ale geniální) detektiv nestál předlohou pro Columba... (01.07.2019)

Tenhle film doplácí na opravdu nezáživnou první polovinu. Od chvíle, kdy se začnou objevovat otázky spojené s vraždou a obě ženy se do toho začínají ještě více zaplétat, je ten film prakticky geniální. Tempo, atmosféra, vše je tak, jak má a no a lahůdkový závěr, který, musím se přiznat, jsem nečekal, taky potěšil. Nicméně když se na film podívám zpětně tak vím, že jsem to chtěl asi po půlhodině vypnout, jak to bylo nezáživné (naštěstí jsem to neudělal). Les Diaboliques je skvělý film s opravdu dokonalou pointou a hlavně závěrečnou větou, která vás (vzhledem k předešlému kontextu) donutí se ptát, jestli je opravdu vše tak, jak se zdá (či jak jsme to viděli). Nebýt toho pomalého a prakticky zbytečného začátku, jdu na maximum. Takhle zde nechám 80 % s tím, že chci remake. Ano, vyslovil jsem to. Chci remake, který bude režírovat Brian De Palma, v hlavních rolích by účinkovali Scarlett Johansson, Rebecca Hall a (abychom zde měli alespoň nějakého toho Francouze) Vincent Cassel. Pochybuju, že se mi tohle přání splní, ale člověk může snít, že ano… :-) (20.06.2012)

Po Mzdě strachu, který na mě působil jako docela průser, se Ďábelské ženy jeví jako dokonalost sama. Černobílá barva působí přesně tak ponuře a nejistě, jak Clouzot chtěl. Charaktery jsou také vystiženy výborně - slizký ředitel, kterého budete nenávidět, jeho milenka, kterou budete opovrhovat a manželka, kterou litujete. Držel jsem jí palce až do konce, u kterého jsem seděl jak pěna a čekal jak to dopadne. (02.11.2011)