Hlava-22

Ale úprimne, Hellerovu knihu som neprečítal ani pri prvom, ani pri druhom pokuse, ale nakoniec som ju zvládol. Podarilo sa mi v deji knihy tak zamotať, že som v skutočnosti nevedel ani ako sa volám. Totižto podľa Hlavy XXII, ktorá je hlavnou postavou knihy aj filmu, môže byť vojak prepustený z armády napr. vtedy keď je blázon. Ale ak vojak vie, že je blázon, tak je vlastne normálny a preto nemôže byť prepustený z armády. Sám spisovateľ takéto absurdity pociťoval na vlastnej koži, keďže bol sám bombometčíkov u bombardovacej perute. Dej filmu sa odohráva na ostrove Pianosa blízko Elby (tretí najväčší ostrov Talianska), kde bola americká základňa 256. leteckej eskadry. Odtiaľ nalietavali bombardovacie lietadla na nemecké pozície v Taliansku. Film nám verne ukazuje vojnové zážitky vojakov v uzatvorených vojenských kolektívoch. Ide predovšetkým o satiru ale dobre mienený aj protivojnový film. V podstate dejová línia filmu je slabučká a je úplne prekombinovaná. Myslím si, že kto chce pochopiť film, musí si najskôr prečítať knihu. A preto len tri bombičky. (28.09.2019)

Skoro se mi chce napsat - nepovedená adaptace vynikající protiválečné knihy... Tam, kde u Hellera absurdita demaskuje zrůdnost války, tam ale režisér Mike Nichols vytváří labyrint nesmyslnosti, ve kterém se jako divák občas trochu ztrácím... Podobné filmy: Jak jsem vyhrál válku, MASH, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (26.11.2008)

Velmi dobré zpracování nesmrtelné knižní předlohy, jedné z nejvtipnějších knih o válce vůbec. Proti svému předobrazu mi film přišel přece jenom trochu málo "šílený", některé důležité postavy tu chybí (Náčelník Bílý polozub, Whitecomb), ale jsou věci, které se prostě adekvátně zfilmovat nedají. Alan Arkin jako Yossarian je výborný a plukovníka Catchcarta jsem si při četbě knihy kdysi představoval právě tak nějak jako Martina Balsama. (18.07.2007)

Hlava 22, pro mne to donedávna byla legendami opředená knížka s ještě více mystériem zamlženou filmovu adaptací. Jenže tomu je dnes konec. Film jsem viděl a od knížky mě spíš odradil, než nabudil. Připomínal mi jeden velký fantasmagorický absurdní surrealistický sen. Jeho příběh mě málem udolal - jako když se vám zdá, že jdete po silnici a najednou je z ní řeka a pak vám náhle voda sahá až po krk. A voda se změní v sirup a vy musíte jít dál, dosáhnout druhýho břehu, protože vrátit se už nelze. Jenže druhý břeh je tak daleko, tak nedosažitelný, a ta voda pořád stoupá a už vám dosahuje pod nos a vy pořád jdete. Co taky jinýho můžete dělat? A přesně tak mi připadá tento film. Směs různých psychologických výjevů, absurdních rozhovorů a myšlenkových pochodů, flashbackování ve flashbacích, jež jsou šoučástmi flashbacků. Alan Arkin odvádí slušnou práci, jeho Yossarian je uvěřitelný a vlastně jediná jakžtakž normální postavička celé této magorické tapiserie. Příběh je vlastně velice okrajová oblast, hlavní bylo ukázat, jak je válka absurdní, jenže tam je na můj vkus absurdity až moc. Nevadí mi absurdní drama, Plešatou zpěvačku od Ionesca jsem četl jedním dechem a nemohl jsem se dosmát, stejně tak Havlovu Zahradní slavnost. Jenže tady je příliš málo humoru a příliš mnoho cvokaření, téměř žádné válčení a maximum absurdity války. A přesto je boj tím, co v lidské historii rozhodlo nejvíc a nejrychleji největší množství rozporů a krizí. Vždyť nebýt války, měli bysme tu Hitlera i s jeho odkazem dodnes! (29.10.2006)

Na motivy příběhu Josepha Hellera. CITÁT - Všichni říkají, že jsem blázen.......... HLAVA 22 : Kdokoliv chce zneschopnit ze služby, už není blázen. Tak že mu nemůžu zakázat létat. Tenhle humor mi HLAVA nebere. Moc jsem se nezasmál. Pokud to mám porovnat z filmem M.A.S.H. tak toto je ubohost a M.A.S.H. je unikát. CITÁT - Jsem kapitán Major.......... (24.04.2011)