Po životě - Série 1

Gervais je prostě mistr v napsání opravdu lidských charakterů. Opět tu máme jeho jakožto hlavní postavu, která se chová jako dement, ale v tomto případě je to jen jeho bariéra, utvořená jako reakce na určitou situaci, v jádru je to však dobrák, což se postupně stále více a více dostává na povrch. Na pozadí jeho příběhu se pak odehrávají další příběhy opravdu obyčejných lidí, s opravdu obyčejnými příběhy, a je vidět, že i rutinní situace, když se dokážou dobře napsat, tak prostě táhnou. První série je tak klasický Gervais se vším všudy. (14.01.2022)

Jeden z Gervaisových osobitých projektů, kde Ricky sice fanouškům svého humoru servíruje stírací hlášky a sarkastické poznámky, ale jde mu (kromě předvádění solidního herectví) o vážné téma vypořádání se ztrátou manželky a souboje cynika s rituály společnosti. Je to pomalé a chmurné tím správným způsobem, co diváka ve špatném rozpoložení zasáhne, ale je těžké u toho zapomenout, že se díváte na člověka, co sází bomby na Zlatých glóbech a svých vystoupeních. (27.02.2022)

Já to tomu Rickovi nežeru, zbytku hereckého ansáblu ano, ale ten Rick je v mých očích takovej sakisticky nadřazenej píčus, že mu ta poloha "Umřela mi žena, nechci bez ní být ani vteřinu. To se radši zabiju. A při tom jsem se k ní choval jako děcko z diagnosťáku ke sým vychovatelům.", zkrátka není vůbec přirozená. Za mě si dejte třeba MOM, nebo klasickýho Loui. To mi přijde jako daleko silnější a realističtější. (04.04.2022)

Dvakrát som musela prehodnotiť svoj postoj k tejto sérii. Anglická komédia ako má byť - sarkastická, miestami až absurdná, každá postava má svoj príbeh, až pri treťom dieli som si uvedomila, že ten Tonyho nie je až taký stereotypný a že sa stále posúva niekde ďalej. Dojali ma scény s poštárom, v domove dôchodcov, v redakcii, na cintoríne. Večer som už zaspávala s nezabudnuteľným pocitom, že som našla sympaťáka roka - Rickyho Gervaisa. Potešil ma aj Nick Cave - "Into my arms" v treťom dieli. (20.09.2019)

Náběh to mělo slušný. Gervais je ateista, takže žádné pánbíčkaření se naštěstí nekonalo, ačkoli k tomu námět mohl svádět. Co mi vadí, je, že Gervais namísto aby se spokojil s tím diváka rozesmát (což se mu v mém případě tu a tam přeci jen podařilo), má navíc potřebu mu ještě předat pár životních mouder. Do toho hlavní hrdina si nesmí ponechat svůj pokřivený charakter, ale musí se změnit, stát se dobrým lidumilem, který se naučí mít všechny rád, a jemuž nakonec všichni odpustí... Nebýt tohoto přemoudřelého, přeslazeného a uslzeného vyústění, mohla to být daleko větší bžunda. (02.06.2020)