Po životě - Série 2

Výraznej propad. Pár dobrých džouků, ale taky úplně nepochopitelných scén beze smyslu a bez pointy. Hlavně se ale cítím být Rickym Gervaisem psychicky vydírán. Jestli si to má Tony nakonec hodit, tak ať už to konečně udělá. Ale tady ty tanečky se přece nepotáhnou napříč třemi a více sériemi..? Nevím, kolik jich ještě chystají, ale já po třetí rozhodně končím. Leda by se stal hlavním hrdinou psychoterapeut. Ale Tony se mi přejed. (22.07.2020)

Gervais je nejsilnější, když se utápí v žalu. A jakkoli to jeho postavě nepřeju, poslední dvě epky jsou proti těm prvním čtyřem jak máslo a margarín. Některý gagy tu opět hladí genialitu po vlasech. Některý si dávaj repete až moc často. A pak jsou tu ještě gagy s psychiatrem, který se snaží zdolat šestitisícovku v antivtipu. (13.07.2020)

Nie som asi taký nadšený ako ostatní. After Life prvú sériu beriem ako zaujímavý projekt. Hoci určite nie najlepší v rámci toho čo Ricky vytvoril. Problém ale mám, že aj keď sa ukázalo, že Tony prechádza zmenou, tu sa ako keby znova dostal do starých známych vôd. Jeho postava mi tou sebaľútosťou a neustálym vysvetľovaním svetonázorov začína liezť na nervy. Funkčné sa tak stávajú všetky vedľajšie postavy o ktorých by som sa chcel dozvedieť viac. A sledoval ich vývin a vzťahy. Lenže čas si pre seba berie Ricky a hoci to má množstvo pekných momentov je tam aj veľké množstvo zbytočných a spomaľovacích motívov. Tie sa bohužiaľ opakujú, neprinášajú nič nové a idú po typickej rovine klišoidných zvratov a vyústení. Žiadal by som si niečo premyslenejšie. Možno pozitívnejšie. Z tohto som zostal deprimovaný aj ja. 2. séria - 55%. Značný pokles. (29.04.2020)

Velmi podobné pocity jako z první série a Dereka. "Reklamní vyumělkovanost". Tedy pro mě přesný opak k závěrečné písni Sufjana Stevense. Přijde mi, že se Ricky ani nikam herecky neposunul. Spíše naopak. V dramatických polohách je stále velmi nepřesvědčivý a bohužel mi přišlo, že je o něco slabší i v těch komediálních (použité vtipy už dříve podal/režíroval lépe). (30.04.2020)

After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (01.05.2020)