Po životě

Ďakujem Ricky Gervais. Ten tvoj Tony mal na to. Snáď nešiel..... :( Ale ty to vieš a ja si len myslím. A verím , že slnko vyšlo, nechcem byť za naivku. Pohladil si myšlienkami a zanechal veľmi príjemnu stopu, ktorá sa môže (ale nemusí, záleží na postoji) ukázať v (nie po) Živote. A Teraz niečo na veselý husľový kľúč. (19.01.2022)

Kratší seriál se zajímavými dialogy, ale po 1. sérii to všechno začne splívat, děj už nepůsobí tak přirozeně a jeho vývoj je minimální, takže žádné zvraty nečekejte. Nepůsobí že by měl nějaké velké ambice, spíš zůstává v jedné poloze a soustředí se na různé myšlenkové pochody relativně neúspěšných lidí, kteří nejsou spokojení se svým životem. Důležité je, že nenudí a navíc poměrně rychle uteče, protože jedna série je jako se podívat na tří hodinový film. (01.03.2023)

Lenže... Deadly Sirius nemá prekrásnu Brandy. Najviac sa mi aj tak páčia reakcie ľudí, ktorí tvrdia, že je to príliš depresívne. Seriál o trúchlení a depresii je depresívny a smutný. Absolútne nečakané. Už len to príliš... akoby sa človeku s depresiou dalo povedať, aby bol taký láskavý a nebol AŽ TAKÝ depresívny. Pre Krista Boha ľudia... Anyway, okrem jednej výhrady k tomu, ako príliš rýchlo sa na môj vkus pozviechal, to bol brutálny zásah do tej ničoty a prázdnoty, keď človek jednoducho nie je schopný cítiť sa šťastný. (14.03.2019)

S1:** Ricky Gervais se pokouší o další sondu do patetického života lidského druhu, tentokrát se však netrefil do černého. Ba ani nestřílí do terče. Čekal jsem alespoň nějaké vtipy, ale u všech 12 epizod jsem se zasmál pouze párkrát. Při sledování jsem se navíc nemohl zbavit dojmu, že sleduji levnou televizní produkci. Gervais bohužel vůbec nedodržuje zlaté pravidlo filmařů "show, don't tell". Hraje tedy manžela, kterému zemřela žena na rakovinu a on by se nejraději zabil, ale pořád jen mluví o tom, jak se cítí hrozně, nikdy nenastane situace, kdy svůj žal ukáže. Jeho poloha je tedy velmi těžce uvěřitelná. Jakoby se nemohl rozhodnout, jestli točí komedii nebo drama. Gervais jen prostě potřeboval další médium, skrz které by šířil své názory. Co se technické stránky týče, tak jsme přinejlepším na průměru. Stejné nudné záběry bez invence, hudební podkres nulový. S2:** Druhou sérii vystihuje jedno slovo – lenost. Gervais jede přes kopírák. Jak se říká „když to funguje, proč něco měnit?“. After Life je však výjimka, protože zde nefunguje nic. Vedlejší postavy jsou zde prakticky jen na okrasu, seriál je one-man show Gervaise, který opět světu představuje své názory, za kterýma si pevně stojí a má tudíž perfektní výmluvu, proč shazovat všechny ve svém okolí. Každý dialog skončí tím, že začne povídat, jak strašně mu chybí jeho žena. Seriál se točí v podstatě okolo těch samých dějových linek a situací jako první série (občasné výjimky se najdou, není však o co stát), dokonce i ty začátky, kdy si Tony pouští ráno v posteli videa se svou zesnulou ženou a poté vstane a jde dát psovi nažrat, jsou pořád ty samé. Neustále povídá, jak je strašně smutný, ale nijak to na něm nejde vidět. V posledním díle první série se z něj stane slušňák, který chce konat dobro, aby si o dva díly později zase utahoval z kolegyně v práci, protože mu při psaní scénáře nejspíš došly nápady. Při sledování scénky, kdy ředitel amatérského divadla vysvětluje, jak ho znásilnil duch, jsem měl pocit, že tohle přece nemohl žádný producent při smyslech pustit na Netflix. Mýlil jsem se. Mdlé a nudné, opakující se šeď. Alespoň že byl někdo tak uvědomělý a změnil font v titulcích, protože i ten vypadal v první sérii amatérsky. Očividně nejsem cílová skupina, protože vůbec nechápu celkově vysoké hodnocení. Snad jediný Matty pochopil, že tohle je opravdu slátanina :). (11.07.2020)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)