Zákon a pořádek: Zločinné úmysly

No ty vogo, tak jsem se zase něco dozvěděl. Ženská, která jde vraždit protože slyší Boží hlas, není prý náboženská fanatička, ale správně žijící žena, která byla jen "oklamána". To je zjevný nesmysl, protože samozřejmě není podstatné jestli Boží hlas byl "pravý" nebo "falešný", ale fakt, že ta fanatička klidně na jeho základě spěchala zabít člověka. Tenhle typ pseudopsychologických blábolů jako je "Zákon a pořádek" má na svědomí morální devastaci mnoha Američanů a podporu politiků, kteří pak v debatách tvrdí, že: "Interupce je třeba v každém případě zakázat, protože Bůh nedopustí, aby například znásilněná žena počala..." Ve 21. století nelze takové ptákoviny hodit jinam než do "odpadu"... (23.11.2012)

Další z řady detektivních seriálů, které stačí jednou shlédnout a člověk se k nim už nikdy nevrátí. Co mě na tomto seriálu upoutalo je minimum scén mimo hlavní děj, to znamená žádné VKV, prostě případ, vyřešit a titulky:) (update: škoda, že to nevydrželo i v pozdějších seriích) a taky fakt, že hlavní postava je trochu mimo současný trend, člověk občas uvažuje, jestli se má smát nebo ho radši nakopnout, akorát škoda, že jeho partnerka s ním nestačí držet krok, nebo spíš ji scénař k tomu nedává prostor, protože některé její hlášky mě dokážou odrovnat....Jinak v pozdějších seriích skvělý tah se střídaním ústřední dvojice, přidává na atraktivitě (10.07.2009)

Vincent D'Onofrio - tajemný muž, u kterého jsem si ani za nic nemohl vzpomenout, odkud ho znám. Správná detektivka u mě musí mít silně kladnou hlavní postavu, které má něco...a to Vincent rozhodně má. Upřený pohled na lidi, způsob konfrontování lidí s fakty a psychické ovlivňování. Celý ten seriál stojí na něm a já jsem za to moc rád... (20.11.2008)

Slabších 80%. Musím říct, že jsem se docela dost tomuto seriálu "vyhýbal" a nikdy mě moc nelákal, ani nevím proč. Po práci jsem vždycky sledoval Kriminálky, které běžely po "Zprávách" na Nově. A teď mi dali toto. Budiž, kouknul jsem se jednou na to a musím uznat, že mě to velice zaujalo. Sice jsem už dost zmatený, kdo vlastně co vyšetřuje, protože těch detektivních oddělení a týmů je snad v Americe více než druhů zločinů, ale budiž. Každopádně případy jsou velice zajímavé a hlavně rozuzlení je nečekané a překvapující. Vždycky, když se zdá, že je to už jasné, vina padne na někoho jiného. K tomu se přičtou charismatičtí hlavní představitelé, zde tedy hlavně mužští a je z toho opravdu velice povedený seriál. K tomu ještě pár dobrých hlášek a je to. Překvapivě spokojen. Howgh! (05.05.2010)

Geniálně jednoduché. Schéma: 1. Místo činu, uvedení do děje. 2. Získávání důkazů, nadhození teorie, popsaní toho jak to vlastně mohlo bejt. 3. Zdárné uzavření případu s nějakým tím profesním bonmotem na úplný závěr. Žádné zbytečné informace o tom, jak je práce policisty náročná pro rodinnou pohodu, že se hlavní postava zrovna rozvádí, nebo že potřebuje odpoledne vyzvednou děti ze školky. Divák dostane to nejnutnější a šmitec. Zmínit musím atmosféru, která je budována podprahovou zvukovou kulisou, jakási siréna o kolísavém tónu dodává scenériím tu správnou šťávu nejistoty a chladu. Vincent D´Onofrio, věčně roztěkaný, bizarně gestikulující vyšetřovatel, čachruje, poskakuje, dlouhými monology rdousí podezřelého a v tu správnou chvíli svou oběť pustí a nechá ji vydechnout přiznáním. Díky svému vzrůstu snad neustále nucen se ke svým zdrojům informací naklánět tím groteskním způsobem, typickým pro loutku učitele z klipů Pink Floyd. Nerad bych opomenul jeho kolegyni, ta mu dokonale sekunduje a občas se do toho taky slušně obuje a nějaká ženskost jde ihned stranou. Je ale zjevné s kým to vše stojí a padá. Jednoduše geniální. (26.11.2012)