Sex ve městě

Tak teď opravdu nevím jak tenhle seriál definovat. Asi jako feministicko ejakulační sitcom využívající eroticko expanzivních prvků za účelem dosažení emocionálně apatických stavů leckdy končících až mírnou nepochopeností děje. Ufff. Jde tu vlastně o spoustu věcí, o spoustu činitelů jež mají ten a jeden samý důvod, podtext či podmět. Sex! Na jednu stranu oceňuji otevřenost a spontánnost děje, na druhou zas nechápu některé pochody v mysli hlavních hrdinek, kdy oplakávají rozbitou botku nebo se hádají u výlohy kabelek. Leckterá moudra mají hodně do sebe a stojí za úvahu, jiná zas nedojdou k jednoznačnému uplatnění. Na sitcom je to leckdy málo vtipné, takže spíš jde o filozoficko-konverzační komedie. Opravdu nevím jaké hodnocení zvolit, neb za jeden díl bych vpálil plný počet, jiný by sotva obstál s jednou hvězdičkou. Takže to řeknu asi takhle: "Sou věci v životě lidském, ke kterým vede jednoznačně vytyčená cesta, ale pak jsou taky věci v životě lidském kde tu cestu musíme teprve hledat." A právě o tom hledání (asi patrně, doufám) je tenhle seriál. Mamamíja, co to zas kecám. (10.08.2004)

To jsem takhle jednou - psal se 18. prosinec 2012 - přepínal v noci kanály na televizi, jak je mým oblíbeným zvykem, když jsem na Prima Love náhodou narazil na 20. epizodu 6. série Sexu ve městě, neboli na závěrečný díl celého seriálu, kterým se uzavírá předchozí vývoj osudů všech seriálových postav a v němž dojde naplnění ono shakespearovské "konec dobrý, všechno dobré". A tehdy mi to došlo - vědomí, že tohle je přece už strašně dlouho můj oblíbený seriál, který mám rád a na který koukám už tolik let, až se tomu nechce věřit. Konkrétně to bude něco kolem 11-12 roků, ale to je vedlejší - tenhle seriál se mým životem táhne už tak dlouho, a sledoval jsem ho s tolika lidmi na tolika místech, až se stal zcela nedílnou součástí určité etapy mého života, a nyní bych opravdu rád napsal, že ho vážně chovám v oblibě, a kdykoli na něj v telce narazím, tak jako třeba dnes, rád zhlédnu libovolnou epizodu - přičemž ta závěrečná je opravdu skvostná a nezastírám, že jsem byl při ní naměkko, ačkoli jsem ji už viděl v minulosti, a dost možná i opakovaně. Ostatně celou řadu epizod - díky jejich neustálému reprízování v televizi - znám už skoro nazpaměť, ale to v mým očích pouze posiluje až familiérní vztah, který jsem si k tomuto seriálu vypěstoval. A ačkoli jsem se při jeho sledování mnohokrát neubránil pocitům trapnosti, jako celek ho velkoryse vnímám jako odzbrojující a nesmírně zábavnou podívanou, která mě dost možná naučila milovat New York. Mimochodem, nejradši mám stejně Charlottu. (18.12.2012)

Holky si zkrátka a dobře vysvětlí, uznají jací, že jsou to ti chlapové nemístné zrůdy, popřípadě úžasní týpci, sejdou se poté ve své oblíbené kavárně a poskytnou náměty k vzájemné konfrontaci. Díl od dílu. Z oněch zrůd a týpků se stávají týpci a zrůdy. A úžasní. Někdo menší, někdo dojde milosti absolutní a jiný se dostane na listinu, která by, aby bylo všemu učiněno zadost, končí nejlépe přejetím černým Mercedesem, jiný se stane favoritem, chápajícím i ty nejzasutější hlubiny duše ženy. Občas obleček. Vše je však vysvětleno tak jak se má. Nakonec uražen není nikdo. Politická korektnost nabývá díl od dílu důležitosti. Kyblíček na zvratky sebou. (03.05.2009)

Tuhle zrůdnost se mi podařilo z paměti celkem zdárně vytěsnit, avšak osud je mrzká děvka a nedávno mi do zrakového ústrojí narazila jakási oslavná óda na toto nesvěží dílo, kde se převážně operovalo pojmy jako „boření stereotypů“, „emancipace“, „láska“, „humor“ etc. (a nebylo to poprvé, co jsem něco takového zahlédla, výše zmiňovanými pojmy milci Sexu ve městě operují rádi a často). Vzpomínky se vyvalily jak Kraken z hlubin a mně začalo cukat levé oko. Budiž komentář. Doznávám, že seriál jsem neviděla celý (a ani to nemám v úmyslu) a znám z něj de facto pouze zlomky, zahlédnuté při dávném přepínání z Velké noční hudby na jiné programy – pravda, občas byly ony zlomky tak mocně WTF, že jsem vydržela nevěřícně zírat až do konce. Boření stereotypů? Celkem by mne zajímalo, jak by to měl Sex ve městě dělat, neb jestli např. stereotyp „ženský jsou krávy, řešící věčně věků akorát chlapy, hadry a boty“ vyvrácí tím, že přesně takové krávy ukazuje, je to buď meta-meta humor, který jsem nepochopila, nebo prostá pitomost (přikláním se k druhé variantě). Emancipace? Co ty čtyři příšerné stvůry dělají emancipovaného? Pouze žvaní (o oblečení, obuvi, sexu a divných mužích), nakupují, občas jdou na party, sem tam se s někým vyspí…to je opravdu emancipace jako blázen, všechna čest, sufražetky by blahem omdlévaly. Mimochodem, sice mají všechny zaměstnání, avšak pracovat jsem je neviděla. Vrcholem je novinářka, které nájem luxusního apartmánu na Manhattanu (nebo kde) platí JEDEN sloupek týdně. Scénáristům zjevně unikl důležitý fakt, že práce polidštila opici. Třeba by to se zdejšími čúzami taky vyšlo. Láska? Pchá! Ve světě Sexu ve městě nic takového neexistuje. Pouze chtíč bez vášně a touha vlastnit z rozmaru. Humor nedetekován. Trapnost ano, takřka neustále. Zdejší adorace bezbřehého konsumerismu mne sice nevytáčí doběla – dobrá, mít prostředky jako hrdinky seriálu, tak nakupuji také, sice spíše otroky a obohacený uran než osmapadesáté škorně s podpatkem, leč každému, co jeho jest – ovšem ani mne neustálé opájení se shromažďováním nikterak neoslovuje, ba mě dost otravuje. Když to shrnu, je pro mne Sex ve městě pohled do prostředí, které se mi hnusí takřka v každém aspektu a zdatně mi připomíná strašidelné momenty, kdy jsem jako docela malé Sadako občas nakouklo do kuních magacínů typu Kozopolitan a pak se v duchu upřímně modlilo, ať osoby z lesklých stránek prochapadlo nikdy nepotkám. (21.08.2012)

Chápu pánské osazenstvo, že tomuto seriálu vesměs nemohou přijít na jméno. Nadhed, vtip, móda, realita života a některé příběhové linie jsou docela bravurně zpracované, ale převážně z ženského a pro ženy určeného úhlu pohledu. Tyto 4 hlavní představitelky "vytvořené na míru", jako zjednodušené archetypy žen, jsou sice poněkud karikaturní verze skutečných žen, ale zároveň se díky tomu můžete "vžít" do osudu každé z nich. Některá témata jsou nestárnoucí, jako lidstvo samo, a je fajn, že se zde ženy vyjadřují svobodně a otevřeně k věcem, o kterých si dobré kamarádky normálně běžně povídají, ale o samotě. (22.07.2014)