River

”Jsem dobrý policista. Ale to v tomhle světě nestačí. V tomhle světě musíte umět přikyvovat a usmívat se a pít pivo a ptát se: “Jak ses dnes měl?” V tomhle světě nemůžete být jiný, divný nebo zraněný. Jinak vás zavřou.” John River je přesně ten příklad seriálového hrdiny, který si zaslouží první místo na ultimátním seznamu postav, které chcete obejmout a říct jim, že vše bude v pořádku. Je inteligentní, všímavý, dokáže případy dotáhnout do konce. Nicméně trpí také psychologickými problémy, které by ho, měl-li by smůlu na nadřízené, jistě stály místo u londýnské policie. Jeho zranitelnost, ve vyspělém světě tak zatracovaná, z něj však činí muže, který dokáže rozumět chybám ostatních, vcítit se do jejich pocitů a pochopit, že mohou tajit věci, za které se stydí. River je cosi mezi skandinávským melancholickým dramatem a britskou kritikou sociálních poměrů. Je odlišný, je svůj, je zatraceně dobře natočený. Má úchvatnou vizuální a hudební stránku, působí lidsky, odehrává se v dobře vybraných lokalitách (jako fanoušek Shakespeare’s Globe jsem ocenila zapojení jejich skutečné produkce, Komedie plné omylů, do děje). A hlavně má naprosto bezkonkurenční herecké obsazení, kterému vévodí Stellan Skarsgard, zatímco všichni ve vedlejších rolích mu zdatně sekundují. Zkrátka a dobře s Johnem Riverem, jeho nadřízenou Chrissie, novým parťákem Irou, psychiatričkou Rosou a Stevie bych rozhodně vydržela mnohem déle než jen šest hodin. A tak momentálně tak nevím, jestli si mám přát druhou řadu, nebo jestli bych měla uznat, že bez Riverovy snahy vyjasnit si svůj vztah k Stevie, už tenhle seriál tak dobře fungovat nebude a BBC by se tedy do dalších epizod raději pouštět neměla. (18.01.2016)

Perfektní po všech stránkách. Ještě teď rozdýchávám ten blažený pocit, který se mi hlavně u seriálů poslední dobou tak vyhýbal. Stačilo změnit zemi původu, vsadit na oblíbeného herce a výsledek je ten, že má topka dostala zase po čase svěží vítr. A speciální díky patří samozřejmě Tobě Stellane, herci mého srdce. Dokázal si, že na to ještě stále máš a doufám, že ještě dlouho mít budeš. Stačí se vyhýbat americkým sračkám a zkusit jednou pro změnu seriál. Tenhle je tak dobrý, že se to snad ani slovy popsat nedá a i když je Ti Nicola velmi zdatnou spoluhráčkou, tak jméno River mám od dnešního dne spojené pouze s Tebou. (06.02.2016)

It's a kind of madness. Intimní melancholická psycho depka o vyrovnávání se se ztrátou a zapojením (či předstíráním, že patříte) do společnosti, když trpíte duševní poruchou, skrze ponoření se do hlubin šílenství skýtajícího útěchu a práce (ano, řešením případů, jak také v tomto žánru jinak), která více než obratně kombinuje to nejlepší ze severského noiru a britského sociálního dramatu. Ódy na mistrně minimalistického, ale o to více strhujícího, empatického Skarsgårdova Rivera jsou zcela oprávněné, jakkoli (nejen) Nicola Walker je mu více než zdatnou partnerkou. Což u ní ovšem jen stěží překvapí. Ono to vůbec celé na postavách stojí, jelikož detektivní linie je tak trochu na druhé koleji. A charaktery jsou to do jednoho skvěle napsané i zahrané, což se plně zúročí ve finální epizodě, jejíž síla staví na dopadech v osobních rovinách spíše než na zvratech v krimi linii. BBC prostě opětovně (pokolikáté již?) dokazuje, že ohrané až klišovité žánrové téma "vnitřními démony zužovaný geniální detektiv s osobním životem v troskách" se stále dá pojmout s vlastním nezaměnitelným ksichtem. A zatraceně kvalitně; to především. | S1: 5/5 | (28.10.2015)

Originálny námet to je dozaista, ale mne prišiel až rušivý. Taký pošahaný detektív s vidinami a halucináciami, to už bolo príliš, často až miatlo diváka, čo je realita a čo je len jeho predstava. Piata epizóda a polovica poslednej znesie prísnejšie merítka ohľadom vyšetrovania, inak dojem rozpačitý, neuspokojivý. Určite to nie je kriminálka, ktorú potrebujem vidieť ešte raz. V podstate to bolo nakoniec viac o hlavnej postave ako o samotnom krimi. (23.03.2022)

Majstrštyk. Podruhé ještě lepší, potřetí ještě lepší… A tak dále! Výjimečně hluboká deprese z velmi přímočaře zpředmětněného Londýna a moderní metropole obecně v tom nejhorším, čím člověka obklopuje (pro směřování příběhů všech postav i samotnou podstatu typů výzev dále formujících jejich charaktery velmi zásadní), nakonec ustupuje dynamicky se proměňujícímu tajemství zápletky, které je zároveň tajemstvím samotné Stevie. Kým a čím byla a jak to tedy bylo – spletl se River ve svém jediném příteli? Miloval celý život někoho, koho neznal? Ačkoli mrtvá, teprve pak by pro něj přestala existovat, tak jako většina lidí, kteří jej obklopují – plytcí lidé, falešní lidé… všude okolo se svými malými a většími podvůdky a všedními starostmi daleko od jeho světa, a v překvapivě ostrém kontrastu svěží soudržnost a poctivost somálských přistěhovalců, kteří taky příznačně obývají tu výspu, jež je ovšem jedinou dýchatelnou a příjemně působící částí Londýna, zatímco v Riverově každodennosti v centru: „nejsou žádné stromy, není kyslík, není vzduch.“ Co mě zaujalo: V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že Stellan Skarsgård přesně netuší, proč se jeho postava nemohla po hlavě nekomplikovaně vrhnout do vztahu se Stevie, proč nemohl udělat první krok. Doufám, že si k jeho chápání postavy ještě někde něco přečtu, protože jinak by pro mě bylo dost záhadou, jak mohl svou postavu přesto ztvárnit tak dokonale (docela obyčejný důvod byl v jeho dětství ve vztahu s matkou, jak už to bývá). Výsledek: Miluji dokonce i tu Tinu Charles, která mi na začátku prvního dílu ve scéně v autě lezla tak na nervy :) A ano, „there should be more than one word for love,“ definitely. ♥ (14.01.2016)