Strach a chvění

Ti japonci jsou blázni... ne, takhle jednoduše to neodbydu. Na tenhle film jsem narazil neskutečnou náhodou, ale takhle se právě u mě naráží na nejlepší věci. Sylvie v roli naprosto dokonalá, to střívko sem jí věřil od hlavy k patě. Neni to komedie, že bych se válel smíchy, ale pár (hořce) úsměvných momentů se najde a bavilo mě to až do konce. Věřim, že i když je asi firemní hierarchie vykreslená dobře, tak tady to z jistých důvodů muselo být občas lehce přitažený za vlasy. Protože každej normální evropan by si po tejdnu vzal do práce kapesní atomovku. Každopádně gaijin v Japonsku bych po tomhle filmu určitě bejt nechtěl :-) (08.07.2015)

Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí. (29.09.2008)

Zaujimavy pohlad na zivot na japonskom pracovisku ocami idealistickej belgicanko-japonky. Opat tu vidime stred zapadnej a vychodnej kultury,tentokrat zo znacne nadneseneho pohladu (aj ked to sa hodnoti tazko,kedze v Japonsku som nikdy nebol). Ameliine vsehodnotiacoironizujuce komentare su velmi vtipne a svizne. Film ma velmi dobry spad, inteligentne dialogy,pribeh,ktory nie je vsedny a dalsi, najma iny pohlad na dnes coraz aktualnejsi stret zapadnych a vychodnych kultur. Velky prinos vidim v zachovani si velkeho nadhladu,co nechava priestor pre samotneho divaka. (02.08.2006)

Vskutku svérázný a nic neříkající film, ale jen na povrchu - naopak skrývá mnohé a po "prokřupnutí" slupky je velice zábavný. Příběh mladé Belgičanky Amelie, která se (se vzpomínkou na dětství strávené v Japonsku) vrací zpět do Tokia - obdivuje totiž japonskou kulturu, tradice, tokijskou megalopoli. Nastupuje do práce, kterou podle všeho získala velice obtížně. Záhy ale zjistí, že obtížnější bude vydržet. Její, zprvu dobré vztahy, se zhoršují a zhoršují. Amelie se naučí bezmoci. Situace se tak hrotí, až do bodu, kdy si uvědomíte, že je vše myšleno vtipem - katarze se ale nekoná ! Tragikomično stoupá s vaším vztekem - atmosféra houstne. Blíží se konec filmu a s ním i konec pracovní smlouvy. Amelie ale vyhrála - přece - kde by brala materiál pro své knihy, až se stane úspěšnou autorkou mezi svými v Evropě ? (12.08.2010)

Velmi drobný až téměř minimalistický příběh francouzské dívky Amélie z prostředí kanceláře v japonské obří firmě, kam se této křehké Evropance podařilo obdivuhodně proniknout díky výborné znalosti japonštiny, od první chvíle je však vnímána spíše jako nějaká kulturní rarita čí vetřelec, proto je ostře a bolestivě konfrontována s celou řadou více či méně pochopitelných psaných a spíše nepsaných pravidel přísné firemní hierarchie, kdy se svým počátečním přístupem iniciativního nadšence opakovaně naráží, vzdá se tedy, rezignuje na své ambice vyniknout a nechá se sebou dále již jen nadřízenými smýkat ke stále pro firmu bezvýznamnějším činnostem, už jen aby nějak přetrpěla ve firmě celý ten smluvní rok, nic víc, opravdu skvělé dílo, něžně doprovázené hudbou Goldbergových variací J. S. Bacha, naplněné jemnou nadsázkou, chytrým, i když hořkým humorem, prostě nádherná, až jakási srovnávací studie dvou tak zřetelně odlišných kultur. Zajímavý komentář : Fridecka (19.07.2012)