Obsahy(1)
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii. Romanticky snící mladá Belgičanka se navrací do Japonska - země svého narození - aby nalezla sebe sama v pro nás tolik záhadném a absurdním světě japonského obchodu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (144)
Hlavní hrdinka, křehká a sympatická ve svém nezkrotném optimismu, mi byla místy až nepříjemná pro její výrazné přehrávání (patřilo to k roli, ale myslím, že jí tenhle způsob příliš nesedl). Žánr nebyl pevně daný tak se film stále ocital mezi komedií a dramatem, což bylo příjemné. Děj si tak poklidně, skoro až líně plyne a je těžké hádat jakým směrem se bude ubírat dál a v tom je jeho kouzlo, protože rozhodně nenudí. ()
Mladá Belgičanka Amélie se chce stát Japonkou, a tak se vrací do rodného Japonska, aby tam nastoupila do firmy a pracovala jako tlumočnice. Ukáže se, že její rozhodnutí jí pořádně znepříjemní život, protože pro svou podřadnou práci nakonec ani znalosti japonského jazyka nepotřebuje. Setká se zde se zesměšňováním a pohrdáním téměř ze všech stran a to do té míry, že se s tím jedna její část smíří a ona se zmítá na pochybnostech, zda skutečně není psychicky narušená, jak se jí to mnozí snaží namluvit. Skutečně v průběhu není jisté, kam se příběh bude dále rozvíjet a to mě nutilo pozorně se dívat dál. Na jednu stranu je to děsivý film, ale také komedie. Velmi zvláštní a zajímavý film, u něhož jsem se rozhodně nenudila. ()
Kolik nedorozumění může vzniknout, byť je motivace k činu tak jasná a prosta všech postranních úmyslů. Kolik velmi zvláštních argumentačních soubojů se odehrává mezi dvěma hlavními hrdinkami. Pořád jsem čekala, že se rozhovorem "něco" vyřeší, že bude pochopeno, co je zřejmé a znovu přišel další a silnější úder nepochopení a naprosto - zřejmě pro neJaponce (snad ne jen pro mě) - vychýlené argumentace. Slova pro útěchu jsou pochopena jako útok, ironie je přehlížena, slova na obhajobu nejsou vyslyšena. Zvláštní svět. Ledová krása. Strach a chvění. ()
Ti japonci jsou blázni... ne, takhle jednoduše to neodbydu. Na tenhle film jsem narazil neskutečnou náhodou, ale takhle se právě u mě naráží na nejlepší věci. Sylvie v roli naprosto dokonalá, to střívko sem jí věřil od hlavy k patě. Neni to komedie, že bych se válel smíchy, ale pár (hořce) úsměvných momentů se najde a bavilo mě to až do konce. Věřim, že i když je asi firemní hierarchie vykreslená dobře, tak tady to z jistých důvodů muselo být občas lehce přitažený za vlasy. Protože každej normální evropan by si po tejdnu vzal do práce kapesní atomovku. Každopádně gaijin v Japonsku bych po tomhle filmu určitě bejt nechtěl :-) ()
Počas celého pracovného obdobia života som mal problémy s nadriadenými, takže som si tento film dokonalo vychutnal. V Japonskom prostredí majú tieto vzťahy tradične iný, nám cudzí akcent. Paradoxné je, že túto inakosť si musí vyžrať dievčina narodená v Japonsku, hovoriaca japonsky, milujúca Japonsko a očakávajúca od Japonska a Japoncov naplnenie svojich predstáv. Namiesto toho sa ocitá v hierarchicky organizovanom šrotovníku na individualitu a na individualitu nejaponského pôvodu osobitne. V tomto zmysle mi film pripomenul atmosféru Mravca Z. Príbeh Belgičanky v Japonsku preto nemohol dopadnúť inak, ako dopadol. Napriek rituálnym ponižovačkám bolo v pozadí cítiť, že aj samotní Japonci si uvedomujú absurdnosť a neudržateľnosť tradičných vzťahov. Chvíľu to však potrvá. V každom prípade som rád, že som tento nevšedný film neprehliadol. ()
Galerie (25)
Photo © 2003 Canal+
![Strach a chvění - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/724/158724233_6f9252.jpg)
Zajímavosti (1)
- Zenová zahrada, kde se setkává Amélie (Sylvie Testud) s Fubuki (Kaori Tsuji) jako malé a na úplném konci filmu, se jmenuje Ryouanji 竜安寺 . Jedná se snad o nejznámější kerasansui (suchá) zenovou zahradu na světě. Pochází z 15. stolétí a nachází se v městě Kyoto. (ČSFD)
Reklama