Strach a chvění

Ti japonci jsou blázni... ne, takhle jednoduše to neodbydu. Na tenhle film jsem narazil neskutečnou náhodou, ale takhle se právě u mě naráží na nejlepší věci. Sylvie v roli naprosto dokonalá, to střívko sem jí věřil od hlavy k patě. Neni to komedie, že bych se válel smíchy, ale pár (hořce) úsměvných momentů se najde a bavilo mě to až do konce. Věřim, že i když je asi firemní hierarchie vykreslená dobře, tak tady to z jistých důvodů muselo být občas lehce přitažený za vlasy. Protože každej normální evropan by si po tejdnu vzal do práce kapesní atomovku. Každopádně gaijin v Japonsku bych po tomhle filmu určitě bejt nechtěl :-) (08.07.2015)

Strach a chvenie je posledný film, ktorý som videl v kine Charlies pred jeho rekonštrukciou. Bolo to rande na slepo cez nejakú zoznamku. Film sa mi veľmi páčil, z rande nič nebolo. Aspoň som videl dobrý film. Nemyslel som si však, že sa Sylvie Testup so svojim zovňajškom šedej myšky dokáže tak medzinárodne presadiť a som rád, že som sa mýlil. Taktiež som začal prehodnocovať moje vtedajšie tendencie ísť pracovať na čas do zahraničia. (04.10.2013)

Už na festivale v Karlových Varoch som si chcel tento vydarený snímok pozrieť, ale jeho popularita a kladné hodnotenia divákov mi to bohužiaľ neumožnili... Teraz som si ho pozrel s českým dabingom (našťastie japončina bola titulkovaná:) a vychutnal som si túto podarenú komédiu o tom, ako môže človek veľmi rýchlo precitnúť z ideálov o určitej (špeciálne firemnej) kultúre a ako pri tom precitnutí môže hlboko klesnúť, len aby si zachoval svoju tvár. Sylvie Testudová v tomto filme ozaj exceluje! (28.03.2007)

Zábavné, děsivé i poučné! Přesně takhle jsem si představovala pracovní zkušenost cizinky v autoritářské japonské firmě, tedy až na Améliinu nepochopitelnou podřazenost. Ovšem její humorný nadhled plně chápu, a jistě bych ho byla rovněž schopna... hned, jak bych se vrátila z psychiatrické kliniky :-) (23.04.2010)

Mám opravdu problém, kolik vlastně dát hvězdiček... Asi do půlky filmu mi film přišel dost nudný, opakovalo se pořád to samé, pak na mě ale začal působit ten tlak japonského prostředí, že jsem se chvílemi cítila i strašně ve stresu. Až ke konci mi došla absurdita celého příběhu, všechny ty myšlenky - vztahy mezi Japonci a Evropany, mezi Japonci samotnými, vztahy mezi lidmi jako takovými, zvláštní povaha té slečny, vůle vytrvat... Prostě - zvláštní. Za první půlku, která mě (narozdíl od ostatních) ani nepobavila však dávám jen ***. (07.05.2010)