Strach a chvění

Odlisnost dvou kultur je zde vyobrazena az do uplne absurdity. Celkem by me zajimalo, jak samotni Japonci prijali tento film...? Nastin podstaty japonske mentality je ale vystizeny trefne. Sylvie Testud v roli oskliveho kacatka postupem casu presvedci, ze je celkem zajimava holka:-). Staleta izolace Japonska od zbytku sveta je zretelna i v dnesnim globalnim svete a pokud na pomyslnych miskach vah bude Japonsko a Belgie, tak me srdce pujde na vychod, jednoznacne. (30.08.2014)

Strach a chvenie je posledný film, ktorý som videl v kine Charlies pred jeho rekonštrukciou. Bolo to rande na slepo cez nejakú zoznamku. Film sa mi veľmi páčil, z rande nič nebolo. Aspoň som videl dobrý film. Nemyslel som si však, že sa Sylvie Testup so svojim zovňajškom šedej myšky dokáže tak medzinárodne presadiť a som rád, že som sa mýlil. Taktiež som začal prehodnocovať moje vtedajšie tendencie ísť pracovať na čas do zahraničia. (04.10.2013)

Forma ničím převratná, málem televizně-inscenační, ale funkční, ve službách vyprávění, které stojí za to – kancelářské roadmovie, střet civilizací v malém, „nakoukání“ do japonské podnikové kultury očima splašené, tvrdohlavé, ale citlivé cizinky, která stůj co stůj chtěla být Japonkou. Místy se člověk od srdce zasměje, místy se dojme, hodně zajímavého se dozví (o lidech z obou břehů). — Jako protipohled k zamyšlení doporučuju komentář slečny Brygmi. (21.04.2010)

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)

Fascinujúci lyrický (vý)let, ktorý nikde nezačína, nikde nekončí a z hlavy a duše vyprcháva len veľmi pomaly. Či už svojou komornosťou, zdanlivou neohrabanosťou, alebo naivnou nevedomosťou si ma film (alebo hlavná hrdinka?) omotal(a) okolo prsta. Strach a chvenie chutili ako zelený čaj, dve hodiny som sa v posteli prevaľoval a nie a nie zaspať. Tých myšlienok, z nich plynúcich, bolo skrátka priveľa. (edit 12.3. po prečítaní lit. predlohy) Film zvládol spracovanie knižky priam dokonale, niektoré detaily dotiahol snáď ešte ďalej. Naozaj nechápem, čím si ma tento útly príbeh tak získal, ale hoci sa v ňom nedeje skutočne nič tak zásadne dramatické, stále som z neho "puf" ... a to teda poriadne. (02.03.2008)