Strach a chvění

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Velmi drobný až téměř minimalistický příběh francouzské dívky Amélie z prostředí kanceláře v japonské obří firmě, kam se této křehké Evropance podařilo obdivuhodně proniknout díky výborné znalosti japonštiny, od první chvíle je však vnímána spíše jako nějaká kulturní rarita čí vetřelec, proto je ostře a bolestivě konfrontována s celou řadou více či méně pochopitelných psaných a spíše nepsaných pravidel přísné firemní hierarchie, kdy se svým počátečním přístupem iniciativního nadšence opakovaně naráží, vzdá se tedy, rezignuje na své ambice vyniknout a nechá se sebou dále již jen nadřízenými smýkat ke stále pro firmu bezvýznamnějším činnostem, už jen aby nějak přetrpěla ve firmě celý ten smluvní rok, nic víc, opravdu skvělé dílo, něžně doprovázené hudbou Goldbergových variací J. S. Bacha, naplněné jemnou nadsázkou, chytrým, i když hořkým humorem, prostě nádherná, až jakási srovnávací studie dvou tak zřetelně odlišných kultur. Zajímavý komentář : Fridecka (19.07.2012)

Mladá Belgičanka Amélie se chce stát Japonkou, a tak se vrací do rodného Japonska, aby tam nastoupila do firmy a pracovala jako tlumočnice. Ukáže se, že její rozhodnutí jí pořádně znepříjemní život, protože pro svou podřadnou práci nakonec ani znalosti japonského jazyka nepotřebuje. Setká se zde se zesměšňováním a pohrdáním téměř ze všech stran a to do té míry, že se s tím jedna její část smíří a ona se zmítá na pochybnostech, zda skutečně není psychicky narušená, jak se jí to mnozí snaží namluvit. Skutečně v průběhu není jisté, kam se příběh bude dále rozvíjet a to mě nutilo pozorně se dívat dál. Na jednu stranu je to děsivý film, ale také komedie. Velmi zvláštní a zajímavý film, u něhož jsem se rozhodně nenudila. (21.04.2010)

Strach a chvění je velmi zvláštní a těžko uchopitelnej film. Střet dvou naprosto odlišnejch kultur, přibližující Evropanům podivnou mentalitu Japonců, tu obratně kamufluje podivnej submisivně dominantní vztah Amélie a její nadřízené Fubuki, kterej eruptivně vyvrcholí při podávání výpovědi. Obě se chovají jako latentní lesby, i když poněkud nestandardní vztah Fubuki k Amélii není tak zřejmej a časem nenápadně vyplouvá na povrch. Prakticky celej děj se odehrává ve 44. patře budovy firmy Yumimoto a pozvolna plynoucí lyrickej styl vyprávění doprovází podmanivá barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha. Améliiny stavy na hranici příčetnosti mají až snovou atmosféru, její zasněné fantazírování vás zanese do podivného světa, kde je létání nad mrakodrapy normální jako dýchání, a obsesivní zaujetí krásou, kontrastující s příkořím, dosahuje fetišistickejch rozměrů. Přitom je vše Amélií z pozice vypravěčky glosováno lehce, s nadhledem a zvláštním decentním smyslem pro humor. Chtěla být Bohem, pak Kristem a později, vědoma si svých přehnaných ambicí, by přijala i roli mučednice. Fubuki chtěla být mistrní v lukostřelbě. Jak výstižné. Všechny na první pohled neslučitelný prvky jsou ještě protkány symbolikou a ve výsledku nejsem schopnej určit, co že na mě tak silně zapůsobilo. Opravdu velmi zvláštní, neuchopitelně emocionální, podivně eroticky nabitej a neuvěřitelně silnej film. K naprosto dokonalýmu vychutnání bych ale ještě potřeboval shlédnout Veselé Vánoce, pane Lawrenci a asi bych si měl sehnat i knižní předlohu. Víte co má společnýho padající déšť a sněhová vločka? (12.10.2009)