Absolvent

Konec šedesátých let, konec různých ideálů a mýtů. Konec jedné a začátek nové (nejen) filmové éry. I tak by se dal nazvat vpád Absolventa do lidských myslí. Dustin Hoffman, jako mladý, nesmělý muž, který si užívá sexu se starší zkušenou ženou a pak se bezhlavě zamiluje do její dcery, už dnes nebudí takový zájem a nadšení, ale na konci šesté dekády minulého století, to byl snímek novátorský a porušující do té doby platná filmová pravidla a zajeté koleje. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zajímavá režie pana Nicholse a pestrý hudební doprovod, vás určitě zaujme i v dnešní době a hlavně skladba Mrs. Robinson, se zapsala do srdcí několika generací. Film, který je dodnes svěží a originální a Dustina Hoffmana, až do roku 1988, uzamkl do absolventské škatulky. (20.02.2010)

Scénář: Calder Willingham, Buck Henry .. Jó, tenkrát poprvé… Trochu banální úvod/vstup do zápletky, ale jinak luxusní podívaná. Režie je na mistrovské úrovni - bezchybné dlouhé záběry v niž herecky excelují tři hlavní postavy v zajímavém trojúhelníku lásky a chtíče. Kontrast první poloviny s polovinou druhou, která chtě nechtě sklouzává k drobnému romantickému klišé není až tak velký. Přesto je ta první polovina mnohem, mnohem zábavnější, nabitá konverzačním vtipem a lehkostí. Calder Willingham jako hlavní scénárista odvedl opět dokonalou práci a zadaptoval na jedničku knižní předlohu. Ty brilantní dialogy, lahůdka. Vše umocněno (už se budu opakovat) mistrovskou režii. Mike Nichols byl od začátku své kariéry prostě machr! Stejně jako Dustin Hoffman! 90%. (06.10.2006)

Nichols asi po dlhej dobe prevŕta topku mojich režisérov. Piate plné hodnotenie nasvedčuje skvelému talentu a v 'The Graduate' ho rozdal požehnane. Úžasný snímok, ktorý svojou je totálne bizarný a pritom svojou prirodzenosťou ťažko hľadá konkurenciu. Komédiu v ňom nehľadajte, možno len jemné odľahčenie od trpkej tragickej romantiky a zmäteného pohľadu na svet, očami duševne nedospelého dospelého. Navyše titulný song 'Sound of Silence' dáva filmu úplne iný rozmer, pretože scény bez hovoreného slova majú niekedy väčší zmysel a prinesú do deja viac príbehu než akýkoľvek dialóg. 95%. (09.01.2009)

Tak tento film mě již od prvního záběru vcucnul, nepustil a udělal mi hrozně dobře. Ani nevím, co bych měl vyzdvihovat nejdříve. Kamera ruku v ruce se geniálním střihem jsou úchvatné. A to myslím vážně. Režiséru Nicholsovi a jeho týmu se porstřednictvím mnoha kamerových a střihových kouzel mimo jiné podařilo zachytit odcizení, které Ben cítí vůči zbytku společnosti. Skvěle to demonstrují záběry, kdy pozoruje rodinu přes potápěčské brýle, nebo kdy se před večeřícími rodiči zavře, aby byl sám. Bez geniálního kameramana by tohle prostě nikdy natočit nešlo. Skvěle je natočen a zahrán také přerod nervózního panice ve zralého mladíka. Úžasně poskládané záběry mají absolutní účinek a to také díky excelujícímu Dustinu Hoffmanovi. Dále také film skvěle vystihuje kontrast mezi sexuálním úletem a úpřímnou láskou, mezi chladnou erotickou svůdností a nevinnou krásou. Mohly bych ve chválení pokračovat, ještě mnohem déle a stejně bych nedokázal vyseknout takovou poklonu, jakou si tento film zaslouží a nenašel bych žádný nedostatek. Tak jen závěrem, tohle je opravdu krásný film. (20.02.2009)

(!!!Pozor tento výplod mé mysli trapně prozrazuje celý děj filmu!!!) Absolvent je tak skvělý snímek, že k němu nejsem schopen napsat komentář, který by alespoň částečně vystihl jeho atmosféru. Jelikož je to však můj nejčastěji reprízovaný film, tak se o to musím alespoň pokusit. Začnu stejně jako film písničkou The Sound Of Silence z pera pánů Simona a Garfunkela. Motivy této skladby poletují příběhem od začátku do konce, což je symbolické, neboť vše podstatné probíhá převážně "za zvuku ticha" (postavy nemluví, hudba hraje). Jakmile však nesmělý Ben Braddock ústy Ondřeje Vetchého začne mluvit, tak nezbývá než se začít smát Benovu nepochopení světa, jeho nepraktičnosti a hlavně jeho následnému sbližování s paní Robinsonovou. Scény se sváděním, objednáváním pokoje a zejména situace před první Benovou ejakulací patří k vrcholům toho, co jsem ve filmu v životě viděl. Taky některé zásahy střihače jsou v těchto pasážích geniální (Benovo vyšvihnutí se z vody v bazénu rodičů do lůna paní Robinsonové v hotelovém pokoji). Pak se však náhle (díky sexuálním zkušenostem) dospělý Ben rozhodne vyměnit paní Robinsonovou za věkově přiměřenější model (její dceru Elaine) a zároveň se poprvé v životě vzepře svým rodičům. V této chvíli začíná pozvolna ubývat humoru a hrdina získává sympatie za to, že se snaží jít za svým štěstím bez ohledu na následky svého jednání. Přestože je v tom sám proti celému světu, tak se vydá překazit svatbu své milované Elaine (dokonalý motiv skladby Mrs. Robinson zpomalované podle otáček motoru auta). V neuvěřitelném závěru prchá Ben s Elaine (čerstvě provdanou za někoho jiného) autobusem na cestě do neznáma. Nemusí přitom mluvit, protože oba ví, co v tu chvíli cítí a Simon s Garfunkelem do toho už zase hrají. To nemá chybu! (10.04.2009)