Hamnstad
Port of Call
Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erland von KochHrají:
Nine-Christine Jönsson, Bengt Eklund, Mimi Nelson, Berta Hall, Birgitta Valberg, Sif Ruud, Else-Merete Heiberg, Harry Ahlin, Nils Hallberg, Sven-Eric Gamble (více)Obsahy(1)
Berit, mladá žena so samovražednými sklonmi, žije v prístavnom meste. Námorník Gösta ju odradí od samovraždy – zamilujú sa do seba. Prenasledovaná jej problémovou minulosťou, začne Gerit dúfať, že jej vzťah s Göstom ju dokáže zachrániť pred samozničením. (Mihail123)
Recenze (10)
Konecne aspon trochu lepsi, aj rezisersky nadpriemerny film o mladej zene, ktora ma sebevrazedne myslienky, Zachranila ju ale laska .... a zivot jede dal. Aj s problemami, radostami malymi i velkymi ...... kulisy fajne, rezisersky na urovni. Tento bol ten film, ktorym si ma Bergman ako reziser ziskal : 71 % ()
Motto: "Bylo by lepší, kdybychom se nikdy nepoznali. Protože teď vím, co je štěstí. A o to horší to bude později." Vcelku neorealistickým Přístavním městem (Hamnstad), svým pátým filmem, zastavil Bergman jistou sestupnou tendenci a připravil si půdu pro opravdu skvělé filmy následující - Vězení, Žízeň a Na radost. Nicméně už v samotném Přístavním městě máš vše, co si od rodáka z Uppsaly přeješ. I kdybych neřekl "pokus o sebevraždu, potratářka, smrt, beznaděj", ty bys věděl, že to tam bude (přesto se nejedná o Bergmanův počin ryze původní; scénář napsal spolu s Olle Länsbergem podle Länsbergovy synopse Zlato a zdi). Podobně jako v druhém Bergmanově filmu na lásku mladého páru Berit a Göstu prší a znovu to má výrazný sociální rozměr. Jak říká jedna z postav: "Věřit? Čemu? Ženám? Ve spravedlnost? V přátelství? Všechno je v troskách! Je jen sobectví." V hlavních rolích spatříš Nine-Christine Jönssonovou a Bengta Eklundu, kterého Bergman ve stejném roce obsadil i do vedelejší (mírně záporné) role Hudby v temnotách. Kameramana Görana Strindberga pak poprvé zastoupil Gunnar Fischer. Přístavním městem je Göteborg, kde 11. října 1948 proběhla i premiéra filmu. Asociace: Hudba v temnotách, Prší nám na lásku, Zloději kol ()
Podmanivě vyprávěný příběh, který jako vír stahuje do stále hlubších a hlubších vod, k samému dnu, jež tolik poutá cizince v odlidštěném světě, by si zasloužil citlivěji hrající představitelku hlavní ženské postavy. Nine-Christine Jönsson je možná až příliš jednoznačná, její exprese nezná škálu, již by vyjádřila jemná mimika. Jako byl její úvodní skok do utonutí vzdorně rázný, tak její plavba rolí naráží umanutě do stěn duše, kterou se snaží vyjádřit. Bohužel až do konce pro ni zůstává hrdinčino nitro neviditelným. ()
Prístav zaujme viac vykreslením problémov a charaktersitiky doby ako samotným milostným príbehom. Tým sa však javí ako veľmi odvážny pokus, Bergman na jednej strane kritizuje spoločnosť, na tej druhej dokáže aj dostatočne filozofovať na tému existencializmus. Nejde o jeden z jeho silnejších filmov, ale má v jeho filmografii pevné miesto, pretože skvele ukazuje, o čom jeho filmy zo 40. rokov boli a ako formovali jeho novšie, častokrát bezchybné diela. 70% ()
Bergmanovy filmy na mě působí nostalgickým dojmem staré černobílé fotografie cizího místa, které režisér vyndal z alba, aby se veřejnost mohla kochat nádherným záběrem jeho domoviny. Příběh nešťastné Berit, přestože je velmi citlivě a řemeslně dokonale zpracovaný, by jistě nezasáhl diváka tolik, kdyby jej zabíraly moderní kamery a obraz se skvěl všemi barvami, které jen může moderní plátno nabídnout. ()
Reklama