Chobotnice

Klasika, která ve své době byla možná populární ale dnes již nemá co nabídnout. Seriál, se začne rozjíždět až někdy po prvních dvou epizodách a ani poté nenabídne nic co by překvapilo nebo udrželo diváka v napětí. Nejvíce mě na seriálu štvalo, že se až moc zaměřuje na osobní život hlavního hrdiny a kvůli tomu plyne dost pomalu a brzdí kriminální část, která je sama o sobě docela zajímavá. Ani nevím jeslti budu mít chuť podívat se na další řady tohoto seriálu. (22.08.2008)

Pokud se dá o nějakém filmu či seriálu říct, že dobře vystihuje skutečnou atmosféru místa a doby, je to právě tenhle. První série líčí začátek sisyfofské práce komisaře Cattaniho a také začátek jeho osudového boje proti mafii. Příliš problémů s výpravou tohoto seriálu tvůrci zřejmě neměli, takže jim naštěstí zbylo dost na kvalitní mezinárodní obsazení. (04.02.2009)

Jakožto divák, který v těchto dnech právě sleduje Chobotnici od jejích začátků doposud, u čtvrté série skutečně lituji, že zde není možnost vyššího hodnocení, protože ***** je opravdu málo! Bez Morriconeho hudby by to asi nebyla tak dojemná a napínavá záležitost, ale proč to proboha řešit. Ta hudba a seriál už jedno jsou. Dohromady je to tedy dokonalost sama, a to nejen díky úžasné scéně Tana s koníkem a téhle postavě vůbec, která v divákovi vzbuzuje tolik různých pocitů. Máte ho rádi, je vám ho líto, bojíte se ho, nevyznáte se v něm, a přesto vás přitahuje, to se Remo Gironovi opravdu povedlo. Je docela legrační, že jsem si kvůli seriálu pořídila moka konvičku a úplně jí propadla. Seriál sám o sobě stejně jako Tano vzbuzuje hodně emocí, člověk je napjatý jako struna, dojatý, zoufalý, po zhlédnutí byť jednoho dílu emočně úplně vysátý, je to náročné, ale stojí to za to!  Seriál jsem dokoukala až do jeho desáté série a nemůžu říct, že by ty další od zmíněné čtvrté byly špatné. (Nejen) můj oblíbenec Tano je ústřední postavou většiny z nich a další série jsou rovněž povedené a i více akční, moc se mi líbil pohled (nejen do Tanovy) minulosti, a ta hudba. Těžko se se seriálem loučím a určitě se k němu brzy vrátím, protože je to skvostný počin. (06.02.2021)

Chobotnice v sobě samozřejmě nese jistou dávku morálního poselství a didaktizující části. Nicméně civilní a přitom zajímavá atmosféra spojená s inteligentním a poměrně uvěřitelným scénářem určitě stojí za to. Teď s odstupem času mám možnost posoudit mrzačení autorského pojetí, které vykonávala česká televize. Design titulků, ustřižená úvodní znělka nahrazená jakýmsi podivným spořičem, která zachovává hudbu skladatele, který se podílel pouze na první sérii (Riz Ortolani), a je aplikována i na série ostatní, detailem už jsou chybějící titulky a údaje. Chválabohu je to již minulostí. Velmi zajímavá kamera, která sleduje zaostřený detail nebo polodetail a přesně kopíruje pohyb zaostřeného bodu v čase: kamera Sebastiano Celeste. (21.04.2009)

Pro mě je to už dávná minulost a hooodně velká nostalgie. Ovšem přesto mám tenhle seroš pořád hluboko pod kůží. A vzhledem k nynějším filmům (Rocco Chinicci) a dokumentům ( Our Godfather), které jsem viděla mě to neustále k La piovře neustále směřuje. Prostě je to nejlepší série, kterou kdy kdo natočil o sicilské Cosa Nostře a dodnes z toho další filmaři těží. Za mě 100% (13.04.2021)