Silkwoodová

Ze všech sil, na plné čáře. Žena – zaměstnankyně, která se dmula výsadou nesložit zbraně, nenosit bázeň. Žádné polehčující okolnosti firmě, "matce - živitelce," která vystavuje parte zdraví. Pracovními podmínkami ohrožuje životy. Firmě, která trpí ztrátou paměti…. a ztrátou blízké osoby její vinou teď jedna z "rodin." (22.08.2017)

13. listopadu 1974 se chce Karen Silkwoodová, zaměstnankyně jaderné továrny, sejít s reportérem New York Times. Nikdy tam neměla chtít jít... Dramatický snímek se skvělými výkony byl nominován na pět Oscarů: za harecký výkon Meryl Streep a Cher, režii, scénář a střih. Režie : Mike Nichols. Scénář : Nora Ephron a Alice Arlen. Hrají : Meryl Streep jako Karen Silkwood a Cher jako Dolly Pelliker. Film podle skutečných událostí. (09.05.2011)

Nemôžem si pomôcť, ale strašne mi vadilo to fajčenie prítomné skoro v každom zábere ( vážne nepreháňam ) Myslela som, že bude film tak trochu na ekologickejšej vlne. Inak myslím, že pre peniaze, alebo kvôli zametaniu škandálov sa ešte aj dnes dejú vo svete takéto a horšie veci. Koniec je tak trochu naznačený i keď zostáva otvorený, je však jasné, že Karen Silkwoodová bola viac ako pravdepodobne zavraždená. Myslím, že vo svojej dobe mohla táto dráma vyvolať škandál, dnes sme zvyknutí na drastickejšie praktiky korporácií, avšak myšlienka a posolstvo je jasné. (26.02.2014)

Jeden z prvních filmů, kdy jsem si uvědomila, co je to zač - ta paní Streepová, a možná jeden z jejích nejlepších. Jako rozevlátá dělnice žijící v netradiční konstalaci postav domácnosti a pracující ve "zvláštní" továrně se začne jednoho dne bát o svůj život a to jen díky drobné nepozornosti. Její bezstarostná existence se promění v jeden tok strachu, pátrá po souvislostech, tápe v termínech "přítel-nepřítel" a neví, kdy a odkud TO přijde. Pomalé tempo filmu mi vyhovuje, Nichols je třída. Za zmínku stojí malá, přesto parádní rolička "kamarádky" Cher. Jo, a taky mi dělá dobře jméno "Miroslav Ondricek" v titulcích. (17.11.2004)

Mierne sklamanie, od tejto hereckej zostavy a vzhľadom na mne profesne veľmi známe témy som čakal niečo viac. Za najväčšie pozitíva považujem veľký myšlienkový presah v závere a akýsi sumár informácií o tom, ako sa to kedysi s tou radiačnou ochranou v jadrových elektrárňach myslelo a ako sa v tomto smere na všetko zvysoka kašľalo, hlavný bol zisk, ochrana zdravia zamestnancov bola na druhom mieste. Od tých čias sa síce niečo z toho zmenilo, ale ružové to nie je ani dnes. Ten samotný, životopisný príbeh bol ale akýsi jalový, málo záživný a zbytočne naťahovaný, to podstatné sa dalo zhrnúť do hodinky čistého času. Zvyšný čas bola len taká nudná omáčka, ktorú bolo treba pretrpieť. Priemer. 60/100 (11.09.2017)