Silkwoodová

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Oproti známejšiemu ABSOLVENTOVI, ktorý poukazuje na latentné problémy Ameriky tak akosi cez filter a optikou jedinej osoby, SILKWOODOVÁ je omnoho komplexnejší obraz a priama obžaloba z pozície omnoho komplexnejšie vykreslenej spoločenskej vrstvy. Toto je iná Amerika ako tá z vyblýskaných hollywoodskych trhákov aj stredostavovskej idylky a jej vzťahových problémov. Taká, kde sú aj tie krásne domčeky na predmestiach obklopené nepretržitým hlukom a smradom z tovární, kde vás popáli rádioaktivita a nikoho to nezaujíma a keď to začne príliš zaujímať vás, viac než to, že máte prácu a svoj denný kus chleba, koledujete si o odstránenie. Tak ako Silkwoodová... PS. Hrdinovia (či skôr obete) tohoto filmu, ozajstní hrdinovia (teda obete) pracujúcej triedy, majú rozhodne viac dôvodov búriť sa než hlavná postava známejšieho NIcholsovho filmu. Ale na rozdiel od bohatých detičiek, ktoré utiekli z blahobytu a stali sa hipíkmi, nie sú robotníci takí zaujímaví. Jedným z dôsledkov ich do dneška pokračujúcej, neviditeľnej vzbury je Donald Trump ako prezident najmocnejšej krajiny sveta... (25.08.2017)

Ve své době hodně důležitý film. Dnes už chybí kontext a styl pozdního nového Hollywoodu také není univerzální, ale pořád stojí podobné výlety do minulosti za pozornost. Karen Gay Silkwoodová (1946-1974) se nechvalně proslavila jako odborářka řešící bezpečnost v jaderné továrně na zpracování plutonia. Okolnosti její smrti vzbudili mnoho otázek. Její příběh se stal určitým manifestem, i když soudní spor mezi továrnou a pozůstalými byl nakonec vyřešen mimosoudně. Továrna ukončila svou činnost hned v roce 1975. Kauzou Silkwood byl inspirován také film Čínský syndrom. Herecky je to skutečně zážitek, výrazný výkon Meryl Streep v éře po Sofiině volbě je dnes už naprostá klasika. Další velký díl pozornosti si získala Cher za svou lesbickou Dolly Pelliker, ale zdaleka nejsilnější emoce dokázala předat Sudie Bond. (14.01.2024)

Srdceryvný příběh, který je řemeslně zvládnutým sociálním dramatem a zároveň skvělým provokativním thrillerem evokujícím veřejnost klást si otázku o jaderné bezpečnosti. Nichols si sice dává v prvních minutách dost na čas a každodenní život Silkwoodové sonduje velmi zvolna, ale přesto není nouze o dramatické situace. Oscarové nominace jsou oprávněné a fakt, že film neproměnil ani jednu mě donutil pravidelně navštěvovat psychiatra. Mimořádně hodnotný přínos do kategorie Nového Hollywoodu a vyzývavých filmů, které se nebojí postavit proti rozporuplnosti korporace. 80% (26.10.2013)

Opět pomaličku doplňuji kinematografii své oblíbenkyně Meryl. Bohužel, starší filmy se shánějí těžko a televize si na ně také nevzpomínají, takže jsem vděčná za každý další, na který se můžu podívat. Na Silkwoodovou jsem se těšila jak malá holka - silný příběh podle skutečné události a opět skvělá Meryl, a to v jedné z nejlepších jejích rolí. A ano, příběh silný a jímavý, Meryl skvělá jako vždy a zároveň trochu jiná. Cher mě taky překvapila, ani jsem si neuvědomovala, že to je ta plastiková zpěvačka s bílými vlasy, jak ji mám zafixovanou. Opět jeden skvělý film, u kterého vám pomalejší tempo nebude vadit a film si užijete. (04.05.2013)