VOD (2)
Obsahy(1)
Elizabeth Taylor a Richard Burton jsou ideální představitelé zlovolných manželů Marthy a George v prvním filmu režiséra Mika Nicholse podle nezapomenutelné předlohy Edwarda Albeeho: Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Magic Box)
Videa (1)
Recenze (319)
Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. ()
"To mám celý večer ječet jako ty? - Já neječííím!" Sledovat čtyři lidské trosky, kterak pod vlivem alkoholu střídají kydání špíny s podpásovými údery, pro mne bylo velkým utrpením. Film je sice natřískaný vybuchujícími emocemi, herci statečně trpí za hranicí lidských možností, ale celá ta snaha na mne působila nezábavnou teatrálností. Jsem zkrátka příliš malým duševním masochistou na to, abych tuto zfilmovanou divadelní hádku dokázal řádně ocenit. ()
Vivisekcia manželstva v priamom prenose famóznej Wexlerovej kamery ako dominantný duel prechádzajúci do taktickej štvorhry a späť. V úvode som si sadol na zadok a dve hodiny som sa nedokázal postaviť. Vidieť to z dnešnej perspektívy krátko po Fincherovej Gone Girl a ako predprípravu na Kubrickove Eyes Wide Shut je dobrá voľba. 95% ()
Tvrdá, depresivní a pravdivá studie manželských vztahů po dvaceti letech společného života. Mike Nichols jako debutant rozhodně zabodoval a vynikající herecké výkony všech čtyř zúčastněných jsou nezapomenutelné a typově přesné. Zajímavá je také podobnost s nejnovějším filmem Mika Nicholse "Na Dotek", i zde vystupuje milostný čtyřúhelník, vztahy jsou různě provázané. Každý film realisticky reflektuje svoji dobu, ale přitom oba podávají trýznivou výpověď o lidských vztazích. ()
"Now, I think we've been having a real good evening, all things considered. We sat around, we've got to know each other, and we've had fun and games." Vynikající drama M. Nicholse v němž není místo pro pokerové hráče, poněvadž se zde hraje zásadně jen s odkrytými kartami. Na taktiku či strategii není čas, jelikož při slovních "hrátkách" mezi manželskou dvojicí (Taylor, Burton) je na programu spíše tvrdost, švih a přesně mířené slovní údery. Nenávidí a urážejí se tolik let, že už si paradoxně život jeden bez druhého ani neumějí představit. Od mladého manželského páru, jenž k nim přišel na návštěvu, bylo velmi bláhové myslet si, že se do sítí, jež po sobě jejich hostitelé vrhají, také časem nechytí :-) Nebudu zastírat, že jsem od filmu očekával hodně... takhle vysoko jsem ale nemířil. Snímek se rozjíždí pomaleji, a i když mu nechybí jízlivý humor, na síle nabývá hlavně až s nastupujícími a stále razantnějšími vzájemnými výpady mezi ústřední dvojicí, při nichž se upřímnosti rozhodně meze nekladou. Bravo všem, kteří se na broušení tohohle klenotu podíleli! ()
Galerie (67)
Zajímavosti (23)
- Námětem filmu byla stejnojmenná divadelní hra z roku 1962 od Edwarda Albeeho. V Československu byla ale inscenace uváděna pod názvem "Kdopak by se Kafky bál?", protože dílo Virginie Woolfové tehdy nebylo příliš rozšířené. (Marla Singer)
- Elizabeth Taylor (Martha) přibrala skoro 15 kg jen proto, aby vypadala přesvědčivěji jako znuděná panička ve středním věku. (Morien)
- Když Martha (Elizabeth Taylor) v jedné scéně otevře dveře, stojí za nimi George (Richard Burton) a řekne: "Flores... Flores para los muertos." To je přímá citace z filmu Tramvaj do stanice Touha, kde podomní obchodnice přijde ke dveřím a nabízí Blanche tyto "květiny pro mrtvé". (Morien)
Reklama