Bídníci

Tohle nezachrání ani zvučná jména v titulcích. Depardieu tu působí místy téměř dementním dojmem, Malkovich se na Javerta nehodí ani co by se za nehet vešlo, přičemž je to ještě korunováno přitepleným dabingem, Marius vypadá jako ilegalní imigrant a Eponina zřejmě jede v nějaké tvrdé srandě. Gavroche nestárne. Fantina chodí, jak kdyby měla všechny možné vady páteře, které existují. Když někdo umře, vede před tím půlhodinový psychologický monolog. Takže mi nezbývá, než se zeptat, co tohle mělo dop*dele být. Kdyby Cosetta neměla tak hezký šaty, je to odpad nad odpad. (22.08.2011)

Jak se asi tohle může líbit někomu, kdo zjistil, že má problém už se samotnou knižní předlohou? Nepochopitelná posedlost komisaře Javerta, milující otec Valjean, který dceru nepustí z domu, milující matka Fantina, která nechá svoje dítě u prvních kolemjdoucích. To jsou výtky ke knize a film, který se svou předlohu snaží kopírovat velmi věrně s tím nic nenadělá. Jenže do hodnocení se to promítne, když mě jednání těch postav nedává smysl. Pak se ještě přidá pár chyb v rámci filmařské licence jako je nestárnoucí Gavroš, přiteplený dabing Marka Vašuta, naprosto trapná "revoluce", ubohé dialogy a přeci jen zbytečně dlouhá pasáž. Co dodat. Snad jen, že 3D Monte Chrousta byl o dost povedenější. (27.01.2015)

Depardieu si zahrál před 2 lety hraběte de Monte-Cristo, aby potom v podstatě se stejným natočil Bídníky. Tady je navíc John Malkovich jako inspektor Javert. I když ten z posledních zpracování je nejlepší v podání Geoffreyho Rushe z roku 1998. Po letech je pak trochu složitější si vzpomenout, kdo vlastně dál hrál kde a koho, oboje tak nějak splývá dohromady. (17.07.2016)

Depardieuovi by mali zakázať hrať vo francúzskych historických seriáloch. Svojím prejavom robí z Valjeana úplne iného človeka, akým by mal byť. Knižný Valjean by nikdy nepovedal: "Ja som Bohu už odpustil." Či už hrá Jeana Valjeana, grófa Monte Christa alebo Fouchého, vždy mám pocit, akoby kládol do postáv svoju vlastnú povahu a myslenie namiesto toho, aby ich hral tak, ako boli napísané. Najslabšia verzia Bedárov - to už aj tá americká je lepšia - a vinu na tom nesie aj Depardieu, ktorého výkon nezachránili už ani Clavier a Malkovich. Celkovo sa serál tvári, že sa drží predlohy, ale možno tak navonok, vnútorná filozofia diela totiž úplne chýba. Niektoré scény boli až také strašné, že ma zdvihli z kresla (a to znesiem veľa) - hlavne keď Cosette vytrhla sluhovi zbraň a mierila na neho, aby jej dal kľúče. To bolo fakt trápne - a som rada, že to Victor Hugo nemusel vidieť. A kto vybral Máriusa, to neviem. Viem len toľko, že som sa ho v prvej chvíli zľakla... Skutočne najbiednejší bedári. (27.03.2013)

Les Misérables je bez pochyby hlavne literárne veľdielo, ktoré som mal osobne v rukách už mnoho krát a v rôznych prekladoch, no vždy som ho zhltol. Samotný príbeh preto poznám naspamäť a viem, že sfilmovať niečo tak objemné nieje hračka. Všetko čo bolo v tomto spracovaní z knihy vynechané, bolo vynechané správne a logicky len pre úsporu času. Bedári sú totiž okrem iného aj veľmi podrobným prierezom Francúzskych dejín a nechýba v nich napr. rozsiahly opis bitky pri Waterloo atď. Ale späť k filmu. Výkon Gérarda Depardieu, Christiana Claviera a Johna Malkovicha nemožno hodnotiť inak ako geniálny. Ako by sa narodili pre tieto role, pretože svoje postavy nehrajú, ale prežívajú. Sklamal ma len nesympatický kostrbatý Enrico Lo Verso. Vytknúť možno len pár filmárskych doočíbijúcih prešľapov akými bol fakt že Gavroš nedospieval a po siedmych rokoch sa ani o piaď nezmenil a potom zvrzana scéna so špatným Lo Versom, ktorý mal celý svoj konský ksicht biely po pene na holenie ešte pred holením, pretože opakoval scénu. Ak však uchopím film ako celok, je to bez diskusie najlepšie spracovanie Hugovho románu a zároveň podľa môjho názoru životná rola Johna Malkovicha. To si dovolím trvdiť hlavne ako obdivovateľ francúzskeho romantizmu a jeho velikána V. Huga, ktorého diela sú vďačnými filmárskymi objektmi. (01.08.2011)