Melrose Place

S odstupem let a s ohledem na to, že nejen českej, ale i americkej fenomén jménem seriál míří čím dál víc do pr*ele přidávám dodatečně třetí hvězdu. Děj (pokud se to tak dá nazvat) si naštěstí pamatuju jen velmi mlhavě, co si naopak pamatuju víc než dobře je to, že baby z MP pro mě byly v pátý šestý třídě velkými erotickými symboly (jejich morální kredit sem jaksi nebyl v té době s to rozlišovat;-)) a co si tak vzpomínám, tak spolužačky to měly v opačném gardu přesně stejně... Dneska už se tomu směju, ale ve skrytu duše bych stejně dal nevím co, aby to dávali znova a mně bylo zas dvanáct let...:-) (22.01.2009)

Já tento seriál sledoval poměrně hodně a celkem rád. Legrační, díky tomuto seriálu sem já a mé okolí zjistilo, že vždy fandím těm "záporňákům". U Dalasu to byl Džejár a tady především Amanda W. neboli Heather Locklear. Některé herce sem pak vídal dál v různých rolích a někteří evidentně upadli téměř v zapomění. (21.01.2009)

V puberte, kdyz tento serial byl jeste novinka (teda alespon u nas na Nove), jsem to docela dost sledoval, stejne jako Beverly hills, Pobrezni hlidku a par dalsich ale kdyz si na to vzpomenu bylo to vlastne jen takovy zabijeni casu pred bednou a cuceni na hezky holky. O dej jsem se v ty dobe ani tak moc nezajimal. (11.10.2016)

Tenhle seriál jsem milovala coby malá holka. Naši se vždycky schovávali v jiných místnostech, protože toho na ně bylo moc, a navíc se báli, co jen to ze mě vyroste, když se mi líbí taková zvěrstva. Neskutečně mnoho podrazů, zklamání, intrik, vyhrožování, vydírání, a opakovaných chyb, někdy až s docela fatálními a děsivými konci. Nemusela jsem Amandu, protože byla k uzoufání nudná a zbožňovala jsem, jako tradičně, psychopatickou postavu Kimberley Shaw. Miluju TV Barrandov - už to zase běží o víkendech - já se snad zbláznim radostí :D. (22.01.2009)

Tak tady se scénáristé vyřádili. Takové panoptikum vyšinutých psychopatických postav by nevytvořil ani Hitchcock. Totální devalvace vztahů byla dovedena do takové dokonalosti, že už to nebylo o tom, kdo s kým, nýbrž kdo s kým pokolikáté. Aby toho nebylo málo, snad ke každé postavě přičarovali scénáristé nějaké tajemství z minulosti, jehož provalení bylo vždy dobrou záminkou k tomu, aby se na scéně objevili další psychopati, například exmanželé či ještě vyšinutější sourozenci. Nu, raději bych žil v prostředí stvořeném Alfredem Hitchockem, než se přestěhovat do tohoto komplexu s bazénem. Výsledkem scénáristických ekvilibristik pak bylo to, že nakonec byl nejsympatičtější doktor Michael Manchini, jenž byl odpudivým záporákem už od začátku, ale aspoň si držel pořád svou linii. Přesto musím uznat, že toto dílo dokázalo udržet diváka v pozornosti a nebýt některých obzvlášť šroubovaných dialogů, situací a postav, šel bych s hodnocením zřejmě ještě výše. (19.08.2012)