Melrose Place

Ačkoli seriál vypráví o životních osudech skupiny lidí, žijící na dobré životní úrovni, nedokáže děj ve svých epizodách ani trochu přiblížit reálnému životu. Příběhy, které se přede mnou odehrávaly jen těžko obstojí v konfrontací s vlastními životními prožitky, které vlastním. A tak mě uniká smysl tohoto produktu. Vypráví tvůrci o běžném životě? Nebo vnáší do povídání nějakou tu televizní fantazii? Kde je tedy? Ani jedno ani druhé. Tento styl vyprávění prostě dokázal vydělat nějaký ten peníz a tak proč ne. Mě osobně série nedokázala natolik zaujmnout abych viděl více než jen pár epizod. Řekněme tak deset, možná jedenáct. Tudíž jedna hvězda právě za těch deset viděných dílů. (01.07.2008)

Tak jsem neodolala a znovu jsem shlédla pár dílů tohoto amerického seriálového hnoje, jenž pojednává o jednom idylickém promiskuitním domečku v L.A. v uličce zovené Melrose Place. No a nebyla jsem zklamána, rozumějte, nic mě nepřekvapilo, protože vzpomínky na mé teenagerské roky, kdy jsem to děsně baštila a neustále vedla ve školních lavicích "duchaplné" diskuze o tom, co je lepší zda MP nebo BH, tak ty vzpomínky už jsou dávno vyhodnocené jako dočasné hormonální pomatení smyslů i mysli. Ale přece jen jsem vždycky měla větší slabost pro aktivní středostavovské třicátníky než pro telecí středoškoláky, připadala jsem si nejspíš o něco starší a moudřejší (uhááá). Dnes už vím, proč je MP tak špatný a hrozný seriálový výpotek. 1. Má nesympatické hlavní hrdiny, které čas od času znenadání -jako blesk z čistého nebe- popadne záchvat špatnosti, načež časem -a opět znenadání- přichází záchvat dobrosti. Což má nejspíš evokovat vývoj jejich osobností. 2. Má toliko nevydařené, stokrát okopírované a předvídatelné zápletky, které společně s klišoidními dialogy tvoří nejstupidnější, zároveň však nejvtipnější, momenty. 3. Mezi hlavními -střídajícími se- hrdiny nefunguje téměř žádná chemie, o lásce se víc krdá a kydá, než aby se prožívala a ukazovala (fakt, MP je umírněný na to, jak tam každý s každým leze do postele). Vztah obvykle začíná kamarádšoftem, pokračuje přes postel až k nenávisti a pomluvám. Někdy se to cyklicky opakuje. A to je to nejnudnější část. 30% a z nostalgie zaokrouhluju hvězdičkově nahoru. (11.01.2003)

Tak tady se scénáristé vyřádili. Takové panoptikum vyšinutých psychopatických postav by nevytvořil ani Hitchcock. Totální devalvace vztahů byla dovedena do takové dokonalosti, že už to nebylo o tom, kdo s kým, nýbrž kdo s kým pokolikáté. Aby toho nebylo málo, snad ke každé postavě přičarovali scénáristé nějaké tajemství z minulosti, jehož provalení bylo vždy dobrou záminkou k tomu, aby se na scéně objevili další psychopati, například exmanželé či ještě vyšinutější sourozenci. Nu, raději bych žil v prostředí stvořeném Alfredem Hitchockem, než se přestěhovat do tohoto komplexu s bazénem. Výsledkem scénáristických ekvilibristik pak bylo to, že nakonec byl nejsympatičtější doktor Michael Manchini, jenž byl odpudivým záporákem už od začátku, ale aspoň si držel pořád svou linii. Přesto musím uznat, že toto dílo dokázalo udržet diváka v pozornosti a nebýt některých obzvlášť šroubovaných dialogů, situací a postav, šel bych s hodnocením zřejmě ještě výše. (19.08.2012)

Zpočátku to mělo našlápnuto na slušný teenagerovský seriál, taková vyšší škola "Beverly Hills", ale potom scénáristovi evidentně šiblo a stala se z toho neuvěřitelná slátanina a jeden z nejodpornějších seriálů, co se vztahů týče. Pokud si z tohohle vzal někdo jako inspiraci pro partnerské soužití, tak ho předem lituju. (08.10.2005)

Tenhle seriál jsem milovala coby malá holka. Naši se vždycky schovávali v jiných místnostech, protože toho na ně bylo moc, a navíc se báli, co jen to ze mě vyroste, když se mi líbí taková zvěrstva. Neskutečně mnoho podrazů, zklamání, intrik, vyhrožování, vydírání, a opakovaných chyb, někdy až s docela fatálními a děsivými konci. Nemusela jsem Amandu, protože byla k uzoufání nudná a zbožňovala jsem, jako tradičně, psychopatickou postavu Kimberley Shaw. Miluju TV Barrandov - už to zase běží o víkendech - já se snad zbláznim radostí :D. (22.01.2009)