Ally McBealová

Na seriálu jsou k vidění tak maximálně slušné nohy hlavní představitelky, ovšem zbytek (jak postavy, tak seriálu) stojí za - nestojí za nic. Co se příběhu týče, po pěti dílech jsem pocit, že pracovat s takovými debily já, zaopatřím AK-47 a veškeré osazenstvo kanceláře podrobím výzkumu o škodlivosti povýstřelových zplodin na ozonovou vrstvu. Neustále řešení naprostých kokotin ve vztazích, opravdu dementní úchylky, opakování motivů, nesmyslné právnické případy (i na Spojené státy), feministické kecy. P.S: Jediná dobrá Ally byla McNealová ve Futuramě. P.P.S. Nejvýstižnější komentář má jednoznačně Faidra. (14.12.2005)

Jeden z najlepších seriálov. Vtipný, chytľavý, zaujimavé postavy, dokonca z prostredia súdnych siení, čo u mňa zvyšuje hodnotu :) Každá jedna postava je šialená svojským spôsobom, no zároveň veľmi milo a divák dokáže fandiť ktorejkoľvek z nich. Vydarená vec! Noo...až na tie anorektické postavy herečiek...to je hrôza! (22.11.2007)

Když se tak zpětně ohlížím nad tím, co mě na tom bavilo, když nemám ráda holky řešící "problémy" jako Ally - tak...žensky, jo, to je ono - Ally je totiž svým myšlením tak moc ženská, že mně třeba daleko sypatičtější a bližší Robin z HIMYM je vedle ní zarostlej upocenej mistr světa ve vzpírání s pleší (která je přímo úměrná množství testosteronu). Pojevenej Piškot tím důvodem taky nebude, takže odpověď má jméno Richard Fish, kdy jeho úchylka na povolený krky a tríček s kolenní jamkou jsou dokonalý...a Ling. Ale Kauzy z Bostonu stejně vedou...už pro toho vizoura a doutníky...popojedem. (24.03.2011)

Piškota jsem si zamilovala okamžitě, počáteční averze k Ally se postupem času převtělila do "vztahuknejlepšíkamarádce" a když se na scéně objevil Robert Downey Jr.(!), bylo vymalováno úplně. Barvité postavy, gagy, osudy, vztahy, humor a to vše zabaleno do sympatického prostředí právničiny. Škoda jen té řady poslední, do mrtvoly by se kopat nemělo ... (29.12.2006)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)