Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Sovák, Josef Kemr, Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, Jiří Schmitzer, Jiřina Bohdalová, Ilja Prachař, Josef Větrovec, Božena Böhmová, Mahulena Bočanová (více)VOD (1)
Epizody(11)
-
Chudák dědeček (E01)
-
Kapr (E02)
-
Operace (E03)
-
Sokové (E04)
-
Zasloužilý všeumělec (E05)
-
Smírčí soudce (E06)
-
Romeo z autobusu (E07)
-
Režisér (E08)
-
Náhradník (E09)
-
Kapřín (E10)
-
Svatba (E11)
Obsahy(1)
Seriál komediálních příběhů F. Vlčka a V. P. Borovičky, který již od své premiéry v roce 1975 potěšil řadu diváků mnoha generací, čerpá svůj humor ze symbiózy člověka městského a člověka vesnického. Popularitu získal nejen pro své hvězdné obsazení, ale i pro základní tón, jímž je tolerance, lidská vzájemnost a porozumění. (Česká televize)
(více)Videa (14)
Recenze (598)
I přes ty propagandistické vyčpělosti, kterých je tenhle seriál plný a za jejichž účelem se točil (vzorová ukázková vesnice, vozový park téměř lepší než na západě a vždy naleštěný moderní autobus, modelová činnost jednotného zemědělského družstva, moderní socialistický člověk řešící pouze problémy týkající se vysoké životní úrovně atd. atd.), zůstává příjemná zábava, výborné herecké výkony a celkem slušný scénář. Hlavně kvůli hereckému koncertu pánů Sováka, Kemra, Menšíka ale i dalších herců i hereček se na tenhle seriál dá koukat bez větších problémů i dnes a pořád se dobře bavit. Pan režisér Filip odvedl svou obvyklou dobrou práci... A navíc ta ústřední melodie... ,,Když máš v chalupě orchestrióóón..." ()
Nejlepší český seriál , plný hereckých osobností , kterým vévodí nezapomenutelní Jiří Sovák a Josef Kemr , dva nerozluční sokové snad ve všem možném , nuceni trochu proti své vůli spolu ze začátku žít v jedné chalupě. A jak to tak bývá , stanou se z nich nakonec přátelé. Seriál je plný vtipných a komických situací a semeniště hlášek všeho druhu. Nemám co bych ještě více dodal k této seriálové perle! Seriál: 90% ()
Když máš v chalupě orchestrion, tak by sis ho měl pustit, sednout si k němu a neotravovat po odpolednách v televizi. Dvě hvězdičky za občasný humor a za Sováka s Kemrem, pro ně jsem měl vždycky slabost. Jinak je to opravdu totálně plytká záležitost. BTW: Pamatujete někdo na díl České sody, kde oba chalupáři strouhají mrkev a do toho jim hraje Landa "Jsou jako dva přízraky, co od někud sem zabloudili..."? (((-: ()
Bezesporu nejlepší československý seriál všech dob. Z tohoto seriálu čiší ohromná pohoda, všimněte si, že je zde téměř pořád slunečné počasí. Pořád je zde skvělá nálada. A navíc si zde zahráli ti nejlepší herci: Sovák, Kemr, Bohdalová, Menšík, Vinklář, v malé roličce třeba Filipovský. Na dobovou propagandu kašlu. Je v minimální míře a nemůže uškodit. ()
Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí. Východisko seriálu, jehož poselství předává divákům v prvním díle postava esenbáka ("venku jsou od sebe sice lidi trochu dál, ale přesto k sobě mají nějak blíž"), je dobře známé asi každému, kdo se v posledních padesáti letech ocitl u televize. K rodině cynického taxikáře Aloise Krbce (Josef Vinklář) se stěhuje jeho neurotický tchán, bývalý revizor Evžen Huml (Jiří Sovák). Místo pokusu o společné soužití Krbec vychytralým trikem stěhuje Humla na venkov do vesničky Třešňová, kde nerudnému invalidnímu důchodci nezbude než sžít se s dobromyslným vrstevníkem Bohoušem Císařem (Josef Kemr). Postupem času se Huml seznamuje s bizarním koloritem života na vesnici, který spíš než Formanovo Hoří, má panenko připomíná kýčovitý papundekl Zdeňka Trošky, a spolu s diváky odhaluje velkou pravdu: že i když se v životě v socialismu někdy setkáváme se strastmi, lidé – od ochotně melouchařících zaměstnanců JZD po shovívavé funkcionáře komunistické strany – se vždy nakonec dohodnou a všechno dobře dopadne. Chalupáři jsou v tomhle ohledu mnohem zrádnější než otevřeně prostranické produkce Československé televize, jako byl třeba Okres na severu. Zatímco z příběhu moudrého a spravedlivého tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka čiší primitivní pokus o oslavu normalizační ideologie, Chalupáři zdánlivě pouze existují v jejím rámci. Při bližším pohledu je však jejich poslání zjevné. Přimět diváky, aby zapomněli na každodenní realitu, a za ochotné asistence populárních herců je uchlácholit iluzí pohodového socialistického života. Dobová témata – od pražské asanace a přidělování bytů přes hodnocení práce stranické organizace a anonymní udávání po vzpomínky na zakládání JZD – nenápadně prosakují každým dílem a ve vražedně pomalém tempu seriálu se proplétají s osudy kladných hrdinů. Vyznění Chalupářů trefně shrnuje bodrý předseda obecního výboru: "To se ví, sem tam se mezi náma najde potvora, ale paušálně jsme dobrý!" Chalupáři nejsou charakterističtí jen urputnou snahou komunistického režimu nabarvit narůžovo všudypřítomnou šeď, ale i vykreslením ženských postav, podobných jiným normalizačním televizním maminám, uklízečkám a švadlenám. Je tu žena taxikáře Krbce Jarča nebo objekt milostného zájmu širokého okolí, vesnická femme fatale Dáša Fuchsová (Jiřina Bohdalová), kterou seriál lakonicky popisuje „42 let, rozvedená, zachovalá“. Pozoruhodná je v dobovém přístupu k ženám především linie manželky místního autobusáka Tondy Čiháka (Vladimír Menšík). Čihák se svou ženu Aničku (Gabriela Vránová) okatě snaží podvést, když v autobusu cestou na vesnický výjezd do Prahy svádí před jejíma očima náhodnou cestující. Rozesmutnělá Čiháková se se svým trápením svěří Humlovi s Císařem – a ti s ní absolvují celodenní kolečko od kadeřnice k obchodům s oblečením, aby byla "krásná pro svýho Toníčka". Když se na konci dne shledává se svým manželem, začne ji okamžitě podezřívat, že má milence, a na Humlovy výtky, že on přece dělá to samé, opáčí, že "to je přece zákon přírody, že mužskej si namlouvá ženskou". Ideální produkt státní televize sedmdesátých let dával smysl v době Husákova režimu, jeho nadšené reprízování čtvrtstoletí po sametové revoluci je však jen obtížně pochopitelné. Chalupářům navíc léto co léto chybí jakékoliv zasazení do kontextu, o jaké se ČT pokusila naposledy při repríze 30 případů majora Zemana a které by mladou generaci – a koneckonců i starší, kteří u seriálu vzpomínají na radostné mládí – uvedlo do dobové reality. Vysílání seriálu by dnes šlo bez problémů doplnit o vylíčení všeobjímající náruče obecních výborů, vysvětlení role ženy v socialistické společnosti i popis proměny života na venkově pod diktátem plánovaného hospodářství. ČT však na podobné snahy rezignovala a bez sebemenšího pozastavení Chalupáře spolu s dalšími normalizačními hity jako Sanitka nebo Malý pitaval z velkého města pevně začlenila do svého reprízového programu. Lze z toho vyvodit jediné: česká letní pohoda v očích veřejnoprávní televize zjevně vypadá stejně dnes jako v roce 1975. Atmosféra socialistické prázdnoty může s klidem dopadat na nové a nové diváky – a ostatně proč ne? Jak lapidárně shrnuje jedna z chalupářských figurek: "Lepší je být naladěnej než zavřenej." (Michal Zlatkovský: Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes) () (méně) (více)
Galerie (34)
Zajímavosti (170)
- Po celý seriál si Bohouš Císař (Josef Kemr) s Makovcem (Josef Hlinomaz) tyká, ale v posledním díle Svatba (1975) ve scéně, kdy Makovec odhaluje automobilového veterána ve stodole, mu Císař vyká. (M.B)
- Krbec (Josef Vinklář) měl taxikářský štafl před hotelem InterContinental v Pařížské 43/30 v Praze. Tento pětihvězdičkový hotel patřil do mezinárodní sítě luxusních hotelů a byl dobudován těsně před natáčením seriálu. Hotel později nesl název Fairmont Golden Prague a v roce 2023 finišovala jeho totální rekonstrukce. Z taxikářského hlediska šlo o jeden z nejlukrativnějších štaflů v Praze. Slovo štafl pochází z německého staffel, což znamená odpočívadlo. (sator)
- Když režisér František Filip dostal scénář Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky o příhodách Evžena Humla (Jiří Sovák), který si na vesnici koupí chalupu i s nájemníkem, připadalo mu to jako levné spotřební zboží. „Do Chalupářů se mi tenkrát fakt nechtělo a troufám si tvrdit, že jsem se tehdy nemýlil, i když se za své pochyby dodatečně kaju,“ vzpomíná Filip po létech. (rakovnik)
Reklama