Dobrá Voda

Petr Haničinec umí zahrát, to jo. Proč ale v roli každou silnější myšlenku musí zařvat ( placama to vážně působí uměle), proč mu od úst ukapává sentiment hustý, jak sedmiletý sirup, proč jde z něho většinu času strach, jak z psychopata? Na tři hvězdy to seriál dotáhl přičiněním pánů Kemra, Mrkvičky, Hanzlíka a v neposlední řadě (ač poslední jmenován) vynikajícího Miloše Nedbala. (18.09.2011)

Čekala jsem nějakou komunistickou ptákovinu, ale byl to fajn seriál, na který se pěkně kouká. Pan Haničinec exceluje, ostatní herci působí ale trochu rozpačitě. Příběh je sice poměrně zdlouhavě vyprávěný, to je pravda, jenže to co je v něm schované, mě oslovilo. A navíc je dost aktuální pro dnešní dobu, kdy se všichni honí jen za ziskem a na ideály se kašle. (19.07.2014)

Seriál, který má dobrá i slabší místa. Jsou v něm nádherné záběry koní a perfektní Hanzlík a Mrkvička i kapitán v podání Radka Brzobohatého a Nedbal, slabší je Vaculík a zcela mne rozčiloval Dlouhý nebo Haničinec, který se chová jako feudální baron, ale přitom je to komanč, který statkářům koně vždycky záviděl a teď se snaží si z toho udělat rodinný podnik pro svého syna, který má však jiné zájmy, ale on jej přesto stále prosazuje i když ví, že Vaculík pro koně žije. Také to Haničinec hraje strašně, uboze přehrává. V seriálu jsou také vyložené nesmysly, například když Dlouhý jde dělat číšníka do hotelové restaurace, což je absolutní hloupost, protože na taková místa by musel vystudovat hotelovou školu, za komančů by mu protekce maminky, která v hotelu pracuje, nestačila. Také působí hloupě, když se Haničinec na aukci koní chová jako by tam koně přijel jen ukázat a vůbec nevěděl jak to tam chodí nebo v posledním díle, kdy vůbec není ani naznačené, že na Velkou pardubickou by se museli koně napřed kvalifikovat. (17.07.2021)

Můj nejoblíbenější seriál z dob Normalizace společně se Sanitkou. Asi životní role pro Petra Haničince, kterému zdárně sekundují pánové Nedbal a Kemr. Po delší odmlce i velká příležitost pro Radka Brzobohatého a výborný je i Ladislav Mrkvička v roli stárnoucího žokeje bojujícího s démonem alkoholu. Mladou generaci zde zastupují Vaculík, Vl. Dlouhý nebo Ivana Andrlová. První seriál zabývající se životem lidí okolo koní, pro někoho možná nezajímavé téma, ale pro mne výborné, navíc další seriály tohoto typu Koňská historie nebo Znamení koně nedosahují kvalit toho dílka, jen to oslovování soudruhu nebo účast tajemníka tam být zrovna nemuselo, jinak seriál zcela apolitický, což je další plus. (25.08.2014)

Zvláštní. Když si přečtu hodnocení před sebou, je mi trochu líto nízkéhoa "ratingu" tohoto seriálu, který mám osobně rád (láska ke koním v tom hraje pouze vedlejší roli), snad bych řekl, že ze seriálů tohoto typu, natočených před rokem 1989 skoro nejradši. Proč? Tohle není ani režimní agitka ani její rafinovaně a řemeslně dovedně napsaná obdoba a la Dietl. Hubač byl Pan Dramatik a figury, které (a například i v Sanitce) vytvořil, jsou komplikované, uvěřitelné a také osobité. Soudruhování bych tady nekritizoval, je takové, jako v této době bylo a ona vrstva konfliktu, týkající se prosperity "firmy" (tedy státního statku) kontra "nerentabilní" chov koní by se dneska mohla odehrávat taky a probíhala by plus mínus stejně.....Kromě Hovory, jehož postoje a celý charakter jsou rozporuplné stejně jako u prakticky všech (s vyjímkou Lojzka -Hanzlíka, Michala-Vaculíka a poněkud plošší Ivy Janžurové), mně fascinoval vždycky i Josef Kemr a Miloš Nedbal a musím konstatovat, že kdyby se to odehrávalo dneska, bylo by to prakticky stejné. A ony cesty a křížení těch lidských povah a jejich vztahy by dnešním dramatikům vystačily asi tak na padesátinásobek dílů. Zkuste se na to podívat jinýma očima, zapomeňte na letopočet a všimněte si, že to není ani o vedoucí úloze všemoudré matičky strany a plnění a překračování plánu. Je to o tom nejzákladnějším, o vztazích mezi lidmi, o fanatizmu a zaslepenosti, kariérismu i slepé a nezištné oddanosti, zklamání, pádech a znovuvztávání a pokud to třeba někdo začne brát, rozhodně ho to obohatí. Jenom jakmile v posledních minutách závěrečné části skončí Velká Pardubická, vypněte zvuk, nebo těch pár blábolů s tuším krajským tajemníkem rychle zapomeňte. Ale i takhle to (díky Bohu) bejvávalo, Jiří Hubač byl realista, ten by se k psaní Okrsů na severu, Mužů na radnci nebo nejlepší socilastické Soap Opery nikdy nesnížil.... (22.07.2012)