Podzimní sonáta

Opäť sa Ingmarovi neuveriteľne podarilo preniknúť do najhlbších duševných dimenzií postáv v komornej dedinskej atmosfére. Postupné členenie dejstiev (najprv pomalý rozjazd do civilného zázemia rodiny, neskôr neodvratné konflikty...) mali silný výsledný efekt. Liv Ullmanová bola pravdepodobne najobľúbenejšia domáca švédska herečka a spolu s (rakovinou poznačenou) Ingrid Bergmanovou (ktorá sa vďaka ťažkej choroba do toho vedela bez problémov vložiť) ako samoľúba matka, dokázali diktovať túto rodinnú, ťažkú drámu, akú dokáže vyšperkovať iba majster svojho remesla. (03.07.2013)

Jednoduché, upřímné a smutné. Mé první setkání s Bergmanem dopadlo skvěle. Po pomalejším rozjezdu následuje drama téměř antických rozměrů a mistrovi k tomu stačí pouze jeden dům, dvě ženy a spousta nevyřčených tajemství. A když ty dvě ženy ještě hrají skvělá Liv Ullmann a legendární Ingrid Bergman ( v jedné ze svých posledních rolí) je o zážitek postaráno. (29.11.2008)

Přepsáno v únoru 2019. Podzimní sonáta je nemilosrdně přímá psychoanalytická terapie Bergmanových vlastních běsů. Na herecké poloze Liv Ullmann nevidím příliš přirozenosti, její strojenost mě nedůstojně dusí. Psychologická hloubka filmu má naštěstí jiné přednosti, obrazové kompozice probouzí niterné pocity do viditelné formy, každá traumatická bolest minulosti povstává v detailech tváří a svádí nelítostnou řež. Neustálý pocit ublížení nectí soucit, spravedlnost se barví rudou barvou neúprosné a osvobozující pomsty tvrdě odsuzujících slov. Uvažuje se o pojmu zodpovědnost, láska a psychické mrzačení vlivem prožitků výchovy, splétají se souvislosti. Vyvolávají se intimní otázky viny, utrpení, osamělosti a prázdnoty. Pochopení se neschopně válí v slzách vlastní hanby, soukromé ochranné zdi a strach z další bolesti jsou nejtěžší překážkou. Hlavní postavou generačního střetu dávných křivd a neblahých psychologických následků je Eva (Liv Ullmann, jako malá Linn Ullmann), plačtivý uzlíček nervů. Jediným jejím přáním je upřímné uznání její matky, přesto odmítá každé podané slovo i natahující se zoufalé ruce. Osud jí dal nejednu zákeřnou ránu, přesto se její největší bol ukrývá v dětství a nepřekonané zášti k matce. Zpověď znamená uvolnění i nemilosrdně subjektivní odsouzení. Druhým vrcholem extravagantní psychoanalýzy je Charlotte Andergast (dobrá Ingrid Bergman), slavná koncertní pianistka a Evina matka. Nitky nedorozumění vedou do zkušenosti vlastního dětství a k nedostatku vůle k překonání soukromých slabostí. Impulsem je strach a nesnesitelná tíseň z vlastní neschopnosti. Lékem je jednostranné zaměření na svou osobu a hvězdnou kariéru. Důležitou postavou je Helena (Lena Nyman), mladší Evina sestra a Charlottina postižená dcera. Závažné psychické onemocnění je nejtvrdším obviněním nedostatečné úlohy matky. Výraznou postavou je také Viktor (sympatický Halvar Björk), šlechetný Evin manžel a její nejpevnější životní opora. Z dalších rolí: Charlottin dlouholetý agent Paul (Gunnar Björnstrand), nešťastný Evin a Helenin otec Josef (Erland Josephson), či Charlottin přítel Leonardo (Georg Løkkeberg). Podzimní sonáta rozkrývá strach vnitřních světů. Soukromí běsi jsou plodem neurovnaného dětství. Působivá psychologická hra hledá pochopení. (05.06.2009)

Silné psycho drama, to nelze snímku upřít. Můj jediný problém je ten, že jsem za svůj život nikdy nebyl matka ani dcera, ba dokonce jsem nikdy nebyl v situaci, kterou se zaobírá tento film. Jednotlivé scénky jsou silné a upřímné. Obě herečky jsou famózní a dokonce se mi po kůži prohnala husí kůže, když dcera začala matce vyčítat svá minulá utrpení. Dialogy jsou inteligentní a s většinou pronesených slov nelze nesouhlasit. Jen jsem se v tom prostě absolutně nenašel, tudíž nejsem schopný se do snímku dostatečně vžít a patřičně ho docenit. Možná někdy v budoucnu. (13.04.2019)

Bergman má podľa mňa aj lepšie filmy. Jesenná sonáta je dosť ukecaná, včítane samomluvy. Ale! Na druhej strane je to úplne priekopnícky počin na tému - rodičia mi skurvili život, nie nejakým fyzickým týraním alebo chýbajúcim sociálnym zázemím, proste iba svojím ignorantským prístupom, no zároveň sme k sebe navzájom tak pripútaní, že, či už to nazveme láskou alebo nenávisťou, vraciame sa k tejto domovskej emócii znova a znova. (03.08.2023)