Umučení Krista

Tak tenhle film se mi válel doma hodně dlouho, vůbec se mi do něj nechtělo a potom jsem se nadechla a statečně (vážně nevím, proč mám pořád pocit, že bych mohla prošvihnout něco úžasného) zhlédla, i když mnohdy se značným přemáháním. Nejsem žádný náboženský blouznivec, bibli jsem sice přečetla (hlavně ze zvědavosti a tak nějak jsem si myslela, že to patří k všeobecnému vzdělání). Ale tenhle morbidní film v podstatě není ničím jiným než nekonečnou ukázkou sadistického mučení se všemi detaily. (22.07.2005)

Jako správný pohan (pohanka zní jak ta kaše) sem se tomuhle filmu vyhýbala jako čert kříži, ale poslední dobou si píšu se silně věřícím člověkem a tak sem si říkala, že se na to křesťanství teda podívám po dlouhý době trochu blíž a byla jsem ráda, že mi to zabere mnohem míň času než tehdy četba Bible, kterou jsem žvejkala měsíc v kuse, než jsem byla vysvobozena. Takže hip hop hurá na dvě hodiny pod aktovkou Gibsona a jak říkáme my ateisté "S boží pomocí do toho". Začnu klady - Hraje tam Monica Bellucci, se kterou bych hřešila a rozhodně se mi na ní vždy krásně kouká. Další klad tohohle filmu určitě je, že nemá třeba tři hodiny a já tak byla po cca 120 minutách propuštěna z očistce, páč tohle byla kolosální píčovina a fuckt, že někdo kvůli tomuhe filmu páchal sebevraždu, svědčí o tom, že někteří věřící jsou opravdu na palici. Každopádně pokud by třeba film "Umučení Alláha" donutil islámské radikály se v kině hromadně odpálit, klidně bych jim to natočila a promítala čistě jen a pouze pro ně, alespoň by bylo o pár "bombových" lidí méně. Jinak u téhle pasti na pohany sem chcípala u "oficiálního textu distributora" páč, aby někdo vykecal kompletně celej film, na to bývám většinou expert já, když sem nasraná, ale že i distributor, to sem nevěřila. Násilné scény, ze kterých se spousta lidí mohla posrat, se mnou teda neudělaly absolutně nic a když naskočily titulky, bylo to pro mě vykoupení. Takže opět jasný důkaz, že křesťanství a cokoli s ním spojený fakt není pro mě. PS : Nic proti křesťanům, já nesnáším všechny náboženství, jelikož se vždy najde parta zmrdů, co si ho obrátí tak, aby mohli páchat ve jménu víry ty největší zvěrstva. Proto zakládám nové náboženství - Mámvpičismus - to by se mohlo chytit a pokud ne...mám v piči. (05.11.2019)

.......a zradil jeho dobrotu, jeho sílu a duši. Vydal proroka do rukou bolesti a utrpení skrze níž k vykoupení došel. A v krvi, v prachu bolesti, zadupal člověk věčné dobro. Natočil Mel Gibson, hollywoodská ikona a muž jehož tvář dnes pozná každý druhý filmový fanda standardní film? Ne! Natočil naturalistické podobenství obrovského a po věky trvajícího příběhu o muži, který pro mnohé znamená víc než všechno světské bohatství. Sestavil dlouho řadu obrazů tak pečlivě, že celek jenž z nich vzešel převyšuje spoustu dosud vytvořených podob tohoto příběhu. Cílem nebylo ukázat brutalitu, nadutost a bezcitnost jedinců, ale poukázat na chyby společnosti, která leckdy své přečiny a chyby omlouvá vírou. Ona bolest, kterou letmo pociťuje citově založený divák není dílem obrazů, ani efektů, ale je bolestí doby. James Caviezel se s postavou Ježíše ztotožnil natolik, že bych mu při pohledu do jeho očí snad i uvěřil v jeho nadlidský původ. Míra sugesce je naprosto dokonalá, využití aramejštiny velmi věrohodné. Dabing tomuhle filmu může ublížit víc, než je zdrávo. Sledování stop Ježíšových po Křížové cestě, kdy kolona oněch páprdů s plnovousem chladně přihlíží tyranii jeho těla, do které jej sami uvrhli může připomínat pouhou snahu odbýt si všechna památná zastavení, ale podle mě tu nejde o fakta, ale o prožitek. Ten umocňuje naprosto dech beroucí hudba skladatele Johna Debneye. Dunící v rytmu srdce diváka, stejně jako v rytmu srdce legendárního syna Božího. Kamera Caleba Deschanela je pak okem doby, které spolu s výpravnou, možná až poeticky epochální vizuální stránkou, povyšuje film ještě o stupínek výše. Proto chci na závěr říct: Vykašlete se na všechny zažitá fakta, na všechny zažité filmové postupy a nebo knižní vypodobnění. Pakliže se jich budete držet, váš prožitek tím značně utrpí. Pro jednou není od věci nechat hovořit pocity přes zažitý a notoricky známý příběh. A proč nemohu jinak než za 5? Já v očích a pohledech uzřel jsem poselství, poselství moderní doby oděné do historického hávu. Po zádech mi běhal mráz z citů, jenž míjely mou duši. Jako pohled do studánky osudu, kde odráží se naše minulost, kde naše myšlenky kráčí po cestě na věky lemované nejen štěstím, ale i smutkem a bolestí. A tato filmová cesta protnula mé srdce od západu na východ, z jihu na sever. Více jíž slov netřeba... (28.11.2004)

Hodnotím jenom symbolicky. Nedokáži Umučení chápat jako film, a vlastně bych se toho asi nikdy neodvážil. Tady hodnotím jenom to, jak jsem se při sledování snímku cítil, stejně jako nehodnotím při přijímání chuť hostie - uznávám: celkem odvážné přirovnání, ale jinak to neumím vyjádřit. Možná se jedná o kýč, mě ale srazil na kolena. (14.04.2006)

Všeobecne známy námet spracovaný až minuciózne presvedčivo. Predpokladá aspoň minimálnu všeobecnú gramotnosť publika. Oživenie dávno mŕtvych jazykov v živej reči (aramejčina, latinčina) - krásny príspevok ich zabudnutému zneniu. Nádherná obrazová stránka filmu postupne vystupuje zo scény temného šerosvitu lesa. Negatívum: zmasakrovanie Kristovho tela ako závdavok všetkým sadistom a zároveň masochistom (ak sa vciťujú do Krista) bolo na môj vkus neprimerane dlhé. Rozflákanie tela na krvavú kašu bolo našťastie zjemnenené obrazovými prestrihmi výjavov z Ježišovej minulosti. Rozškľabené vyžraté, prepité a vyrehotané tváre rímskych mučiteľov tak skoro nezabudnem. Konanie zázrakov zmučeného tela, nehynúceho ducha počas krížovej cesty pôsobivé. Celkové vyznenie je však veľmi silné, dlhotrvajúce a emocionálne odrovnávajúce. Tento film buď prijmete srdcom, alebo budete hľadať dôvody pre jeho odmietnutie. Áno, je to o viere v možnosť spásy života na Zemi prostredníctvom ukázania vlastného životného postoja, nevynechávajúceho z milosti Božej nikoho. (21.02.2005)