Pramen panny

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Bergman spolu s von Sydowom odviedli nadmieru kvalinú prácu. Tá psychologická rozpoľtenosť, ktorá zmáha otca zavraždenej dcéry, je bičujúca (obrazne i doslova). Prostredie je viac než vieryhodné, atmosféra filmu parádna, a vôbec k nej netreba ani veľa dialógov. Možno absencia silnejšieho hudobného doprovodu a väčší dôraz na detaily je to málo, čo mu chýba ku dokonalosti. (27.11.2014)

Pokřižte si Kočár do Vídně s atmosférou Sedmé pečeti a vyjde vám něco podobného. Jak už je napsáno v obsahu - kontrast krajiny a vůbec prostředí s probíhajícím dějem vytváří velmi poutavou směs - jaro, rozpuk, chtíč, plod, krev, motivy mrazivého chladu a spalujícího horka, pomsta podaná zastudena, víra v Boha a zázrak. ať žijí staré pověsti švédské :)) 9/10 (13.04.2007)

Jednoznačně katarze. Komentář bezprostředně po zhlédnutí by napsat nešlo, protože jsem dlouho nenacházel slova, jak se k tomu vyjádřit, přesto jsem cítil, že tomu snímku nějaká dlužím. Nepamatuji si, že bych kdy při filmu cítil takové pocity. Mučivé opojení, kdy jsem se bál toho, co nastane dál, přitom bych nebyl schopen to přerušit a závisle a takřka bez dechu jsem hltal každý další záběr. Bylo to jako sledovat přírodní katastrofu, která ničí město, ve kterém žijete. Napínavé, zlověstné, tragické, ale zároveň nádherné, mocné a tajemné. Nevím vůbec jistě, jestli bych takové niterní sevření chtěl v blízké době prožívat znova, ale vím, že když pominulo, vytryskl i ve mně pramen. Pramen osvěžující, obohacující, naplňující. Myslel jsem, že po tak silném, intenzivním zážitku ho budu plný ještě několik následujících dnů. Je to možná tou absolutní odlišností od života dnešního člověka, že film teď už nerezonuje všude kolem mě, ale přesto jsem jej cítil jako velký zásah do mého filmového světa. Už bude navždy v mém vědomí i podvědomí, i když vím, že už jej nikdy nebudu moci vidět znovu poprvé, což je zvláštní pocit. Bergman to dokázal. Takto jsem si jeho tvorbu vždy představoval a o takovýchto dílech jsem snil - zdrcujících a zadostiučiňujících. Doporučuji každému odvážnému a vnímavému člověku tento film v sobě nechat umřít, a znovu vykvést. 100% (30.03.2023)

Více údernosti a méně hysterické Ingeri. Jenom tyhle 2 věci mi chybí k tomu, abych filmu přihodil plný počet. Jinak je tenhle surový příběh o znásilnění, vraždě a pomstě velmi silný, dokáže v divákovi vzbudit ty správné emoce a tím ho naprosto pohltit. Zároveň ho umně dráždí oním nesnesitelným čekáním na odvetu. A trocha symboliky na konec. Solidní 4*. (22.11.2013)