Věčný svit neposkvrněné mysli

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Tady budu stručný... Tedy chci být. Charlie napsal scénář- bezesporu skvělý - který byl odsouzen k smrti, kdyby se ho chopil někdo méně schopný než svěží Gondry, k tomu přidali Jim Carrey a Kate Winslet možná nejlepší výkony svých kariér. To co z toho vzniklo nebudu komentovat jinak než: MŮJ NEJMILEJŠÍ FILM. TOP 1. (18.06.2006)

Původně na tomto místě byl sáhodlouhý rozbor mé lásky k tomuto hravému, okouzlujícímu a pravdivému filmovému skvostu. Jenže po několika projekcích jsem si řekl "čert to vem". Takže krátce: Věčný svit neposkvrněné mysli JE to nejlepší co (nejen) v posledních letech vzniklo. Potřebujete vědět proč? Pokud ano, tak se na osudový vztah Joela a Clementine (... no jokes about her name!) budete muset podívat sami. Slovy totiž ten zážitek nejde ani popsat. (13.08.2004)

Nespočetněkrát by mě lákalo služeb společnosti Lacuna Inc.využít a s pomocí jejich plně vyškoleného personálu (snad tam Kirsten Dunst ještě pracuje) si nechat bezbolestně odstranit z hlavy všechny ty smutné vzpomínky, jenže pak bych se stejně jako Joel všemožně jejich vymazání bránil a ukrýval se, jen ať mi zůstanou napořád. Jsem totiž jako puzzle .. jeden dílek mi vezmete a nikdy už nebudu sám sebou .. (08.09.2014)

Nač se sáhodlouze dohadovat, jestli u (chválihodně originálního) scénáře převažuje obyčejnost milostného vztahu, nebo rafinovanost vyprávění, když se vše co se trochu týká děje v počátku filmu ztrácí v totálním bordelu unvitř Joelovy hlavy? Nutně potřebuji další projekci, abych mohl vznášet nějaké soudy, berte proto prosím mé hodnocení jako prozatimní....Raději to, než žádné, co kdby mi někdo potom z hlavy vymazal vzpomínku na tento film? (26.11.2007)