Věčný svit neposkvrněné mysli

Když se spojí dva geniální duchové, dvě geniální entity, dvě tvůrčí složky, konkrétně postmoderně fabulační genialita scénáristy Charlieho Kaufmana a osobitě hračičkovský přístup režiséra Michela Gondryho, vznikne výjimečný film. Už žánrové vymezení je přelomové - podivně pokřivená romantika. Tenhle proud freak romantických filmů je velmi zajímavým trendem postmoderní kinematografie. Čím postmoderní premisy iniciuje Gondry? Prolínání skutečné a snové reality, různých vrstev a rovin děje, porušení linearity a obecně absolutního času, čas je tu jak v kvantové fyzice pouhým jedním z mnoha rozměrů vesmíru příběhu... Gondry mnohdy utíká napříč dějinami umění a tvaruje mnohé - místy až surreálná extempore, jindy zase estetiku videoklipů atd. Rád také cituje - tu klasická sci-fi (scény s helmou při odstraňování vzpomínek), jinde zase sitcomy o idealizované americké rodině (úžasná scéna se zmenšeným Jimem Carreym pod kuchyňským stolem). Charakteristický je pro něj pseudodokumentární styl s trochou nádechu home videa, stejně jako scéna osvětlená pouze kuželem světla coby aluze na nějaký akční film (kupříkladu o elitní zásahové jednotce atd.). Experimentální složku podporuje zase ručně snímaná kamera (často záměrně ignorující zažité velikosti záběrů) místy působící jak z manifestu Dogma 95 či často frenetický, až stroboskopický střih. Nejpřínosnější jsou samozřejmě významové roviny. Neskutečná je vpravdě interpretační mnohovrstevnost filmu - možné drama, možná komedie, možné sci-fi, ale především velké podobenství o lásce ...kupříkladu... tohle je POSTMODERNÍ film! (příznačně na to nejklasičtější téma - síla lásky všem protivenstvím světa navzdory...) Podobné filmy: Adaptace, Nauka o snech, Amélie z Montmartru, Synecdoche, New York, Pan Nikdo (19.08.2007)

Úžasně scénáristicky vybroušený diamant, který je dokonale natočen. Scény v kterých Joel (Jim Carrey) pomalu zapomíná jsou dokonale střiženy a kamera v nich nemá naprsoto žáadnou chybičku!! Herecké obsazení, hlavně božský Jim Carrey a skvělá Kate Winslet , je opravdu výborné a role skvěle trefené. Některé scény jsou skvěle úsměvné a nechybí troška sarkasmu. Podle mě je to jeden z nejlepších filmů minimálně tohoto roku. Taková cesta do hlubin partnerského vztahu a příběh osudové lásky. (01.09.2004)

Stejně tak jako většina diváků se po prvním shlédnutí cítím trochu rozpačitě. Eternal Sunshine má po celou dobu divnou atmosféru, divné postavy (celou dobu jsem nevěděla, jestli je Clementine rozkošně divná nebo jenom hysterka) a zkrátka se musím přiznat, že jsem koukání nejdříve dvakrát vzdala. Film, který vypadá komplikovaně, ale na konci vlastně komplikovaný ani tak není ( i když chvílemi vážně matoucí ) a tak trochu se snaží prvoplánově tvářit geniálně, ale budiž. Nebýt toho konce, tak moc nadšená tedy nejsem (navíc mi vážně vadila hudba, která občas zněla jako z béčkových hororů), ale asi se na to pro ujasnění svých dojmů podívám ještě jednou.:) A pak uvidíme.. (07.07.2012)

Charlie Kauffman bol vždy podivín a blázon, ale aj tvorca, ktorý dokázal vždy prísť s niečím novým. Filmy podľa jeho scenárov tak aj vyzerajú. Originálne, nepredvídateľne a pod pravým režijným dohľadom pôsobivé a vizuálne fantastické. To je aj prípad tohto počinu, ktorý dokáže bodovať na rôznych úrovniach. Je skvelý, rovnako ako existencionálna dráma, zaujímavá sci-fi aj dojímavá love story. To všetko okorenené skvelými hereckými výkonmi Jima Carreyho, Kate Winslet, Elijaha Wooda, Marka Ruffala alebo Kirsten Dunst. Oscar za najlepší scenár je v tomto prípade absolútne zaslúžený. (16.03.2016)

Proč si hrát na to, že partner musí být dokonalý? Vždyť jsme jenom lidi a není důležité žít v dokonalém světě, ale žít s někým v tom našem. Charlie Kaufman to moc dobře ví a jeho Věčný svit neposkvrněné mysli je krásnou ukázkou toho, jak moc stojí za to bojovat o tuhle skutečnou, nepřikrášlenou lásku (21.12.2005)