Jahody a čokoláda

V roce 1996 zesnulý mistr kubánské kinematografie Tomás Gutiérrez Alea byl již smrtelně nemocen začínaje točit Jahody a čokoládu. Proto si k realizaci přizval o dvacet let mladšího kolegu Juana Carlose Tabía. Vznikl tak nejoblíbenější a nejúspěšnější kubánský film všech dob. A to o homosexulitě, která jako naprosto protirevoluční element nebyla a není za Castra brána na vědomí. (30.06.2005)

Tak nějak jsem čekal, že to bude silně politický film, ale on je vlastně politický, respektive protirežimní v tom smyslu, že zobrazuje něco, co Castro popíral - homosexualitu. Je to zobrazeno celkem decentně, i když někteří herci jsou až moc prvoplánoví. Dějově to nemusí uchvátit, ale jako téma je to v roce 1993 pojato dobře. (28.12.2016)

Film natočený před X lety má stále co říct svým příběhem, nedivím se ceny za herecký výkon Jorge Perugorríovi, také sdílím názor, že je zde zbytečně vykreslena pozice mužů, co mají rádi muže, jen jako lehce zženštilých a "odlišných" lidí. Tady právě vidím posun u dvacet let mladšího, rovněž výborného filmu La Partida, kde už jsou všichni "normální", zatímco překrásná koloniální Havana dále lidem padá doslova na hlavu jako důsledek revolučních komunistických lepších zítřků ... 8986 (17.08.2023)

Asi se musí brát v potaz, že se jedná o "revoluční" snímek v revoluční zemi. Jinak to byla chvílemi afektovaná telenoveloidní limonáda s velkými gesty a ještě většími řečmi. Doporučeno španělštinářkou během výuky - zjištěno, že kubánská španělština se moc nezaobírá s koncovkami "s", ujištění sebe sama, že dám přednost španělštině evropské, ale jinak, geniální koloniální architektura! (27.11.2012)

Je to takové milé, příjemné pohlazení po duši. Ani ne tak o homosexualitě, jako spíše o přátelství, dvou zprvu úplně odlišných lidí, kteří si až postupem času najdou k sobě tu správnou cestu. Tak trošku netradičně na kubánský způsob. Jorge naprosto skvělý, ale to bylo bohužel na ty čtyři dneska málo. Snad někdy jindy, s jiným kubánským filmem. (17.07.2014)