Richard III.

Nemám nic proti Laurenci Olivierovi, nemám nic proti filmům staršího data a dokonce musím přiznat, že Shakespeara miluju. Tak proč mě tahle verze i přes řadu kladných hodnocení nijak zvlášť neoslovila? Asi proto, že jsem možná až přehnaně posedlá vizualitou a tou přece jen tenhle film moc neoplývá. Možná proto, že jsem řadu částí této hry viděla už v jiných zpracováních předtím a když si srovnám Al Pacina a Laurence vedle sebe... Vyjde mi z toho Pacino vždy jako ten démoničtější a zajímavější. A to i přesto, že narozdíl od Olivierova Richarda III. byl Pacinův kousek Looking for Richard (není zajímavé, že oba představitelé hlavní role svůj film i režírovali?) více dokumentem než filmem. Asi mě komunita CSFD umlátí, ale při srovnání dobývání Lady Anne, u mě Pacino zasadil Olivierovi hned v prvním kole silný knockout. (29.03.2008)

Je fascinující sledovat Oliviera, jak divákovi s neskrývanou radostí odkrývá v monolozích záměry a výsledky svých intrik a lží, jak se hadím hlasem vemlouvá do přízně žen, dětí, bratrů, aby pak jako král sedící na trůnu uprostřed sálu pokračoval šeptem a ve skrytu v intrikách na místě, kde předchozí králové hrdě a silným hlasem pronášeli svá rozhodnutí. Ovšem ač je Richard hlavní postava, je tu velký prostor i pro ty ostatní, takže divák díky Olivierově režii přesně v každém okamžiku ví, kdo je s kým a proti komu, kdo je čí bratr, kdo patří ke královně... Snad je Olivier producent nedokázal sehnat více komparsu pro závěrečnou bitvu a herecky ho proškolit, takže těch pár postávajících statistů vypadá nedomrle, ale to je jen smítko na jinak skvělé filmové adaptaci. Zatímco v Romeovi a Julii stmelila dva rody tragická láska, Yorky a Lancastery musela spojit nenávist ke krvavému tyranovi. (02.11.2009)

Nejen nejlepší zpracování Richarda III., ale především nejlepší Shakespeare na filmovém plátně. Herecky jde pravděpodobně o jeden z vůbec nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Nejde pouze o Oliviera, ale naprosto všichni berou dech. A že se jich tu objevuje habaděj. Třeba ovšem vyzdvihnout Buckinghama Ralpha Richardsona a samozřejmě právě Laurence Oliviera. Co ti dva předvádějí to se slovy popsat snad ani nedá. Sáhodlouhé monology do kamery na jeden záběr jsou jednoduše nezapomenutelné. Žádná laciná divadelní přehrávání však ani náhodou nečekejte. To je problém spíše u Zeffirelliho adaptací. Skvostně se vydařila i hudební složka. A že je to výpravou chudé (až na kostýmy), papundeklové s malovanými scenériemi, v závěrečné bitvě poněkud naivní (dokonce s projíždějícími auty na pozadí) a dav supluje sotva pár statistů? Pravda; všechno pravda. A co má jako být? PS: České titulky Jiřího Joska pro Českou televizi jsou bez přehánění fantastické. (21.03.2008)

Ze začátku jsem k filmu přistupoval s nedůvěrou, obávaje se nudy (přestože si libuji v monumentálních historických velkofilmech). Ovšem všechno bylo zbytečné. Laurence Olivier, ať před kamerou či za kamerou, mě nedonutil nudit se ani na chvilku a já se jen kochal strhujícími hereckými výkony v pestrobarevných kostýmech a kulisách. Možná jde o nejlepší převedení Shakespearova díla na plátno, to nemohu posoudit. Ovšem mohu říci, že vy všichni, kteří se bojíte divadelní nudy, bojíte se neoprávněně. "Richard III." je strhující historický velkofilm se skvělou výpravou (i když ne zas tak drahou), který by žádného milovníka historických filmů neměl zklamat. P.S.: Richard v podání Laurence Oliviera je jeden z nejcharismatičtějších záporáků, kteří se kdy objevili na filmovém plátně. (21.03.2008)

Upraveno v květnu 2021. Richard III. se pod přičinlivým dohledem Laurence Oliviera stal démonicky cynickým zvukem Shakespeara. Prostor se cudně zbavil zbytečností, kamenoví gotiky podpírá rozměry a intenzitu, jsou tu kostýmy, nové tvary proporcí, touha po moci je prvotním impulsem, pohybem a dominantním pocitem vnitřního světa. Tudorovská propaganda rozdala karty do Shakespearova díla, film z ní dělá přednost a vychutnává si jízlivé poznámky a sarkastické podpatky. Richard III., to je doba mondénního nošení korun, na důkaz šlechtické výlučnosti a jejího dědičného práva. Ústředním bodem filmu je Richard III. (vynikající Laurence Olivier), původně vévoda z Gloucesteru, ale zrnka osudu koketně svádí nakažlivou touhou po moci. A přec si svou volbu vlastní seberealizace hrdě nese až do úplného konce. Výraznou postavou filmu jest vévoda z Buckinghamu (zajímavý Ralph Richardson), Richardův bratranec a opora vladařovy moci. Ale vše má svoje meze, i zářná loajalita, zájmy a aktivity. Hlavní ženskou postavou je lady Anne (velmi zajímavá Claire Bloom), žena milující, podléhající, vyděšená a polapená. Mezi výraznější postavy filmu patří také ctižádostivý Henry, hrabě z Richmondu a zakladatel dynastického rodu Tudorovců (příjemný Stanley Baker), dále Richardův vězněný bratr a vévoda z Clarence George (John Gielgud), a sám anglický král a Richardův bratr u konce s dechem Edward IV. (zajímavý Cedric Hardwicke). Z dalších rolí: Richardem haněna Edwardova ženuška, královna anglická Elizabeth - Alžběta (Mary Kerridge), nedospělý dědic anglického královského trůnu Edward (Paul Huson), Edwardův mladší bratřík a vévoda z Yorku (Andy Shine), matka bratrů - králů a vévodkyně z Yorku (Helen Haye), milenka krále Edwarda Jane Shore (Pamela Brown), neprozřetelně důsledný Richardův stoupenec Lord Hastings (Alec Clunes), prohnaný Richardův pomocníček Sir William Catesby (Norman Wooland), váhavý a snad vypočítavý Lord Stanley (Laurence Naismith), či bratr královny Alžběty Lord Rivers (Clive Morton). Film Richard III. dle představ a v provedení Laurence Oliviera je skvostným převodem anglického fenoménu a jejich přispění světu - Shakespeara na filmové plátno. Laurence si vychutnal svou úlohu se vším všudy! (30.12.2011)