Eastie Boys

Po všech stránkách mnohem méně promakané, než Pelíšky, mnohem civilnější, ale také pravdivější, TAKHLE to v řadě ohledů opravdu bylo. Pár scének je opravdu excelentních (přednáška vietnamské mladé soudružky o imperialismu, velkej mejdan, návštěva z Drážďan u tří ZÁPADNÍCH televizních programů). Ve druhé polovině si bohužel snímek začne klást nevímjaké cíle, rozebíhá se do řady fádních námětů ("nečekaná" kolaborace kamaráda se Stasi) a to ho zabíjí, protože na větší než komorní rozsah není plánován ani dovybaven (co ten trapný pokus o muzikál? A proč tu "sexy" scénu přesně ve stylu východních milostných scének odsud podsud?). Těsně nad průměrem pro mne tenhle sympatický pokus udržuje všudypřítomný etický apel. A je třeba hodně ocenit, že se v celém průběhu snaží vyhnout nabízejícím se klišé, které by realitu přetavily do humorné nadsázky říznuté crazy scénkami, protože ten komunismus byla přece hlavně sranda (Skutečně?!). Tak, jak to mohou vidět v Pelíškách ti později narození. (28.01.2010)

Dal jsem ****, protože **** jsem dal i Pelíškům, přestože jsou to hoooodně "jiné" filmy a já bych je moc nesrovnával. Akorát si nemůžu srovnat, nebo uvědomit...která scéna mě dojala víc : Kodet hrající na piano nebo rvačka (no...rvačka...) na německé policejní stanici(nebo kde...) To je pro mě nejlepší scéna filmu - nejlepší kámoši, kteří se celý film snaží nepřipoutat se k systému, se potkají, když se jeden z nich nechá nakonec připoutat, ten druhý to samozdřejmě bere jako zradu... vystřízlivění, konec iluzí, konec "dětství" a velké přátelství... kvůli této scéně mám ten film rád, a nejen kvůli ní... věchno je sice velmi zidealizované a je tam hodně takové...romantické nadsázky, ale... já nevim, mě se to prostě líbí... (13.04.2005)

Moc nechápu srovnání s Pelíšky. Ty popisují jakstaks idylickou dobu pražského jara a na konci přechází do totální okupační deprese. Sonnenallee je komedie, byť občas nahořklá, která ukazuje každodennost sedmdesátek v Berlíně. Sranda to ale asi moc nebyla. Rozhodně je to ale lepší než Good Bye, Lenin. Už jen ten konec, který je v Německu zakončen poměrně positivně, což s českou "verzí" má jen pramálo společného. (21.03.2017)

Film mi přišel vcelku průměrný, i když poslední půlhodina byla dobrá. O hodně víc se mi ale líbila novela Thomase Brussiga Na kratším konci ulice, která je podle mě geniální. Zvláštností je, že Brussig nejprve napsal scénář k filmu a až potom se rozhodl námět upravit, rozšířit a zpracovat do novely. Trochu nechápu kritiku filmu i samotného Brussiga za glorifikaci a zkreslování (zkrášlování) časů DDR, myslím že je řečeno jasně, že léta dospívání jsou ta nejkrásnější, ať už je prožíváte kdekoli na světě. „Vzpomínky jsou pro člověka příliš velkým zdrojem blaženosti, než aby mohly věrně zachytit minulost. (…) Vytrvale uskutečňují zázrak smíření s minulostí, veškerá zášť vyprchává a měkký závoj nostalgie se snáší na všechno, co člověk kdysi vnímal ostře a bolestně.“ I když v závěrečné scéně tance v ulicích s pohraničníkem hrajícím na samopal jako na kytaru to tvůrci možná trochu přehnali. (24.05.2012)

Jedna hvězdička z úcty k naší němčinářce z Mnichova,která nám pustila film místo výuky, rád bych hodnotil odpadem, protože jak popsal Siegmund, opravdu dělat si legraci z nečoho co takto ve skutečnosti nikdy nevypadalo nebylo vtipný, herci přehrávali, nebyli vtipný ani trochu, celkem vydařeně zobrazeno retro,ale to je asi tak všechno. S českýma filmama bych vůbec nesrovnával, není důvod. (28.06.2013)