Co je vám, doktore?

Srovnání, které se nabízí: Podobně jako o málo později Kachyňa podvakrát Heřmánka (Kam pánové kam jdete, Dobré světlo) nechává Olmer Svěráka na stará kolena se zamilovat do mladice. Také zde je to úzce spojeno s prožívanou krizí středního věku. Avšak zatímco v obou Kachyňových filmech jde především o krizi smyslu vlastní práce (včetně reflexe jejího společenského dopadu a naopak systémových bariér činících ji protismyslnou), setkávající se s krizí v partnerském vztahu (nikoli však s jeho katastrofou), přičemž hrdina je věrohodně vpleten do souřadnic života dané společenské formace a všechny jeho přítomné krize a problémy věrohodně spojeny v jeho životním zasazení, v Co je vám doktore se nám předkládá poněkud zjednodušené schéma frustrace z manželství, v němž ušlápnutý nepraktický romantik a snílek Svěrák nenachází uspokojení s chladnou technokratickou ambiciózní vědkyní. Narozdíl od obou Heřmánkových manželek je ta Svěrákova navíc nehezká a vyloženě neženská, naopak jeho Druhou Mízou se stává archetypální světlovlasá kráska, mladice jemná, hodná, s očima plaché laně, s ňadry něžnými, s klínem konejšivým. Který muž by Svěráka nepolitoval, který by mu jeho lásku nezáviděl! K této povrchní černobílosti přistupuje samozřejmost, s níž se přehlíží propastný věkový rozdíl (u Heřmánka je to ještě v normě, ale téměř padesátiletému Svěrákovi toho čtyřicátníka nemohu věřit; když jsme u toho, srov. též Kachyňovo Setkání v červenci). „Pracovní proces“ se zde objevuje také a to velmi významně; je to však pracoviště obou Svěrákových partnerek. Hrdina sám je prostě zubař: tedy lékař (vysoká společenská úcta), u nějž však netřeba předpokládat nějakou krizi smyslu vlastní práce; ale též naopak: architekt (Kam pánové kam jdete) prostřednictvím své práce uvažuje o estetice života; podobně třeba kardiochirurg může být svou prací váben k filosofování o životě a smrti (arci k dietlovskému „filosofování“), kdežto zubař je takových starostí zproštěn. Ježto mu pak vlastní práce neposkytuje dostatečně závažnou problematiku, hledí si otázek životního prostředí, čímž se teprve dostávám k vlastnímu tématu filmu: ekologie. Stará manželka představuje pokrokově likvidační přístup moderní civilizace, kdežto mladá kráska se (coby návrat k přirozenosti) spojuje s půvabem starých forem a čistotou přírody. Na této symbolické rovině se stává významným, co by jinak bylo jen nešikovnou, přebytečnou a kýčovitou fabulí: Svěrák i Krajčovičová jsou původně pod jhem téže mocnosti, již zde manželka zastupuje: on jako její manžel, ona jako její podřízená pracovnice; on, jehož prací je prostá solitérská služba, ona v podniku, v němž si kolegové coby soupeři honí triko na výzkumu zefektivnění výrobních linek: VÝROBNÍCH LINEK. Z tohoto jha se oba dostávají shodou okolností zrovna v náruč jeden druhému. Ale pokrok nezastavíš. Svěrák končí jako disident civilizace, mladá žena mu zůstává po boku a rodí dítě do tohoto světa. Oproti oběma Heřmánkovým hrdinům, jimiž jsou muži v akmé, usilující o aktivní seberenesanci a nápravu okolních poměrů, představuje Svěrák muže již stárnoucího, který se musí nějak zásadně vypořádat se zkurveným světem in toto. Lze tedy Co je vám doktore z druhé strany srovnat (nabízejícím se srovnáním s Vratnými lahvemi nebudu zdržovat) se Švankmajerovým Přežít svůj život: i tam je stará manželka exponentkou (či spíše otrokyní) mološího světa, i tam se starý muž vzbouří a utíká k jistému „návratu“ (regresu) k věčné milence. Olmer tak vytváří film, v němž se stáří (a výhled neodvratného konce, který má cosi završovat) jednotlivce (typicky muže) spojuje se stářím a očekávatelnou smrtí lidstva, přičemž však u vědomí beznaděje neváhá optimisticky držet palce; na druhé straně představuje komicky roztomilého polointelektuálního poloňoumu, s jehož svěrákovskou neodolatelností je jistě počítáno (filmu by však prospělo, kdyby nebyl tak nechutně sympatický). Všechno je to příjemné a dívatelné, ale všechno jakoby odvar. Ani špatné, ani dobré. Celková šeď průměru je oživována jednak už zde zřetelnými, byť ještě nesmělými „narážkovými“ prostřihy, detaily a spoji, jimiž bude Olmer o rok později čarovat v Jako jed (příklad hudební: když ústřední pár přichází do odporné kolonie rozestavěných chat, ozývá se znovu melodie z počítačové hry; když později Svěrák jede s manželkou na kole k chalupě, prolíná se týž motiv se Stivínovou hudbou), jednak působivými scénami (svádění při joggingu na pozadí továrních komínů; hospodyňkovská příprava „erotické nálady“), jednak vícestranným pointováním problematiky („koupili jsme fantastickej mlejn“). SPOILER Drastický závěr přivádí svou nečekaností a němostí diváka do značného diskomfortu, takže nelze nepojmout nenávist k těm, co mají moc bourat cizí stavení kvůli dalnicím. Tři hvězdy. Jo a dík za dr. ing. Hrabětu a profesory Smoljaka a Vondrušku. Komentáře: Radek99 (4hv.), sportovec (4hv.), zette (2hv.). Za pozornost stojí Enšpíglovo (4hv.) vyznání cílového diváka (vyznání pulnickovo (5 hv.) jen pro silné žaludky). (21.03.2012) (méně) (více)