As Good as Poison
Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
(více)Recenze (193)
V porovnání s prvním dílem o poznání méně humorných situací, horší casting (např. Iva Hüttnerová v Co je vám doktore naprosto kouzelně deptá a ničí svého manžela, zatímco Švormová zde předvádí pouze profesorský výkon ve své tradiční úloze nepříjemné mrchy), dále o hodně slabší atmosféra, pokulhávající motivace postav a také zpitvoření Ivony Krajčovičové, která předchozí díl ozářila svou nevšední krásou. Vyzdvihnout se dá hudba a několik vtipů, které si vypráví vrátný s ing. Hnykem (Z. Svěrák). ()
Paní Krajčovičové to víc slušelo v "Co je vám, doktore" jako něžné bloncce; "Jako jed" jako film je celkově drsnější a méně pohádkové; ale raději mám stejně "Co je vám...". Tahle olmerovsko-svěrákovská minisérie jsou dva dobré realistické filmy pro dospělé, jakých zas tolik není. Jsem rád, že p. Svěrák ve své kariéře tenhle odskok udělal, i když si ho asi nevyhodnotil tehdy jako perspektivní, a nepokračoval v něm. ()
Po letech jsem film viděl znovu a musím uznat, že se jedná o Olmerův téměř nejlepší, i když už tehdy se objevují jeho typické manýry (zbytečná doslovnost, opakující se návodné záběry jako úlitba divákovi.) Zajímavostí by bylo srovnání všech paralel s o rok mladším Doktorem. Byl jsem poměrně překvapen, že kromě hořkého humoru se vyskytuje i ten, u kterého se budete smát hodně nahlas. TO MI NEMŮŽETE UDĚLAT, SOUDRUZI! JÁ INVESTICÍM VŮBEC NEROZUMÍM! PŘESLUHUJI KVŮLI DŮCHODU, JSEM KARDIAK, NEVIDÍM! ()
Vít Olmer podľa môjho názoru nie je dobrým režisérom. Napriek tomu sa mu Jako jed podaril. Dominuje mu samozrejme precízne stvárnená postava stvárnená Zdeňkom Svěrákom, ale ani ostatné postavy príliš za ním nezostávali. Problémy krízy stredného veku v podmienkach permanentne krízového socializmu boli výstižné, Ivona Krajčovičová pôsobila príjemne cudzorodo a výsledkom bol film, u ktorého možno zabudnem na detaily, ale na celkové vyznenie určite nie. ()
Už úvodní scéna snímaná subjektivní kamerou naznačuje, že tvůrci mají zjevnou tendenci podat nějaké hlubší svědectví o době reálného socialismu, době oprýskaných omítek, rozbitých měst i rozbitých mezilidských vztahů. Dysfunkčnost manželského svazku je hlubší problém, na nějž Vít Olmer nahlíží s mírnou nadsázkou, kterou umocňuje stěžejní téma tzv. druhé mízy v životě hlavního mužského hrdiny. Spolu s dalším Olmerovým snímkem Co je vám, doktore velmi přesvědčivý filmový důkaz, že Zdeněk Svěrák coby charakterní (ne)herec obstojí i mimo své autorské projekty. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (19)
- Režisér Vít Olmer osvětluje, že postavu Pavla Hnyka měl hrát Jiří Menzel, nicméně vedení Barrandova odmítlo spojení Jiří Menzel, Antonín Máša a Vít Olmer. Týden před natáčením dostal Olmer příkaz Jiřího Menzela v hlavní roli nahradit někým jiným. Jiří Menzel sám požádal Zdeňka Svěráka, jestli by roli nepřijal. Na Slovensku se konal konkurz pro film, ale herečka Ivona Krajčovičová byla pro roli Julky Tomčányové jasnou favoritkou a nakonec ji získala. Coby blondýna hrála s černou parukou, aby působila více „ohnivě“. Zdeněk Svěrák se do Krajčovičové skutečně zamiloval, což v závěru natáčení působilo komplikace. (SeanBean)
- Pro film byly složeny dvě písně – „Vlak poslední odjíždí“, kterou zpívá Schelingrovským chraplákem Petr Flynn, hudbu zkomponoval Jiří Stivín a text složil Pavel Kopta; a „Ve snách ťa vidím“ zpívá Ivona Krajčovičová a Zdeněk Svěrák , hudbu zkomponoval Jiří Stivín, text složil Jaroslav Kaiser. (sator)
- Libuše Švormová, která ve filmu hraje Hnykovu (Zdeněk Sverák) manželku Alici, podotýká, že plachá přirozenost Zdeňka Svěráka je tím, co dodává filmu kouzlo. Potvrzuje, že herci měli dovoleno si upravovat text, což dělal především Zdeněk Svěrák nejen u své postavy, ale i pro druhé. Jeho úpravy většinou ještě scénky vyšperkovaly a posunuly komiku o kousek dál. Libuše Švormová improvizovala společně s Laďkou Kozderkovou, která ztvárnila zhrzenou Hnykovu milenku Vlastu, např. ve scéně, kdy se sejdou v kavárně a tématem jejich rozhovoru je Pavel Hnyk. (SeanBean)
Reklama