Režie:
Vít OlmerKamera:
Ota KopřivaHudba:
Jiří StivínHrají:
Zdeněk Svěrák, Ivona Krajčovičová, Libuše Švormová, Václav Švorc, Laďka Kozderková, František Řehák, František Husák, Vladimír Durdík ml., Dana Balounová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pavel Hnyk (Z. Svěrák) žije v relativně poklidném a dlouholetém manželství s právničkou Alicí (L. Švormová), a to i přes to, že je jejich vztah vystavován manželově slabosti pro půvab jiných žen, což Alice jen trpně toleruje. Manželství skutečně naruší až Pavlova nová slovenská kolegyně Julka (I. Krajčovičová), jejichž čistě pracovní poměr brzy přeroste v milenecký a obrátí jeho život vzhůru nohama. Láska vniká do stárnoucího milence „jako jed“ a zhoubně působí na jeho tělo i mysl a rozleptává jeho dosavadní vztahy. Pod vlivem tohoto jedu se Pavel dostává až na okraj morální a společenské propasti… Režisér Vít Olmer označil svůj film z roku 1985 za „tragikomedii člověka dnešních dnů“. Stejnojmenný román Karla Zídka, scenáristicky zpracovaný Jiřím Justem a Vítem Olmerem, je založen na milostném vztahu stárnoucího muže k mladé ženě. Tedy vděčném námětu zpracovávaném od nepaměti, k němuž se spisovatelé, filmaři i výtvarníci neustále vracejí – ne náhodou se zde také zmíní obraz Lucase Cranacha "Zamilovaný stařec". Ústřední postavu intelektuála allenovského typu ztraceného ve společnosti, jež pro jeho přání a touhy nemá pochopení, ztvárnil brilantním civilním výkonem Zdeněk Svěrák. Jeho partnerkou, která mu namíchala a podala onen neodolatelný jed, byla slovenská herečka Ivona Krajčovičová. Právě z kontrastu českého a slovenského živlu vytěžili autoři i herci mnoho půvabných a vtipných situací. (Česká televize)
(více)Recenze (194)
♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫ Ach, jak výstižně tato píseň podbarvuje celý film. Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady na mě jako na mladšího ročnika dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze Zdeňka Svěráka jsem snad poprvé neměl pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen, snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny, a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou socialismu a svéraznou filmařskou formou. To všechno se skvěle doplňuje, vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku. Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době. MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ. ()
Film, který dokazuje dvě známé pravdy: 1. že platí ono okřídlené frojdovské: Milostné aktivity x pracovní úsilí = konstanta 2. Svěrák patří k našim nejlepším hercům, škoda, že nebyl využívaný daleko víc. Předpokládám, že to byl právě on, kdo do tohohle filmu propašoval geniální monolog: "Tak tu zprávu.. já jí, abych tak řekl, v podstatě mám. Ale, potřebuju to hodit na papír, takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stolech. Možná..." Oslněn touto dokonalostí, vzal jsem si ho za vzor a trochu zapracoval na svých výmluvách. Za nejlepší považuju: "Já to ještě nemám, ťukám do klávesnice pomalu a jemně, abych nepoškodil majetek firmy!" "Kolega je alergik a pomalejma pohybama nevířím tolik prach!" "Čím dýl si klient počká, tím větší má pak radost!" ()
Jako jed je pravým opakem dnešní české filmové tvorby - laskavých, i při dramatických tématech pozlátkem potažených komedií pro širokou veřejnost. Díky výborné, převážně ruční, kameře, znervózňující hudbě Jiřího Stivína, neútěšně chladivého podzimu, nepopíratelné atmosféře socialismu a v neposlední řadě díky tématu filmu se Jako jed v mých očích jeví jako Vratné lahve naruby. Už dlouho jsem neplesal radostí nad tak trefně přesným vystižením vztahů mezi manželi a milenci, nad zobrazením lidských tužeb a potřeb. Výborný film, naplněný až po okraj černým humorem. ()
Svěrákovčina ako sa patrí, hoci od iného autora, z netradičného prostredia socialistického podniku s vývojom betónových panelov. Z koordinačného oddelenia prichádza svieži závan v podobe čardášovej princeznej Julky. Na tie časy celkom svižný film o nevere a nechutnej animálnosti vo vzťahu a pekný pohľad na slovensko-české vzťahy a rozdiely. Naviac na pripomenutie niekoľko starých sexistických vtipov na vrátnici, ktoré mohli byť v tej dobe označené ako odvážne. A ako bonus scény z Košíc a hlásenie o rýchliku s pokračovaním do Medzilaboriec. Svěrák má neveru ako obľúbenú tému, tentoraz s trochu drsnejšími následkami. –––– Kam se ty naše buchty hrabou. Ona ti má v sobě takovej zvláštnej šmrnc, jiskru v těle, ta by probudila i mrtvýho. –––– Já mám zítra ráno stání. – No když já ho mám, stání dneska. –––– Je to inteligentní, noblesný, distingvovaný člověk. Slíbil mi, že to bude ŕešit maximálně diskrétně. ()
Paní Krajčovičové to víc slušelo v "Co je vám, doktore" jako něžné bloncce; "Jako jed" jako film je celkově drsnější a méně pohádkové; ale raději mám stejně "Co je vám...". Tahle olmerovsko-svěrákovská minisérie jsou dva dobré realistické filmy pro dospělé, jakých zas tolik není. Jsem rád, že p. Svěrák ve své kariéře tenhle odskok udělal, i když si ho asi nevyhodnotil tehdy jako perspektivní, a nepokračoval v něm. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (19)
- Krajčovičová byla pro Víta Olmera do hlavní role jasnou volbou, přestože musela celou dobu natáčet v černé paruce. (mchnk)
- Během natáčení filmu přivedl Vít Olmer Zdeňka Svěráka na myšlenku námětu k filmu Obecná škola (1991). Vít Olmer však nakonec natočil Tankový prapor (1991), a tak snímek Obecná škola (1991) natočil Zdeňkův syn Jan Svěrák. (mchnk)
- Film měl režírovat Jiří Krejčík, ale vedení Barrandova mu to neumožnilo. (Zdroj: Tváře českého filmu (2002)). (ForGump)
Reklama