Jako jed

♫Vlak poslední odjiždí, a jehlu vpích mně do hýždí♪♫  Ach, jak  výstižně tato píseň  podbarvuje  celý film.  Na jaře jsem zhlédl první spolupráci Svěráka+Olmera ,,Co je vám doktore´´, která mě zrovna nezahřála na srdci, ale zůstala mi z ni téměr nezapomenutelná hořká pachuť. A stejně jako v Doktorovi tady  na mě jako na mladšího ročnika  dokázala ta upachtěná doba socialismu poctivě dýchnout. Ba, tohle už je hotový dokument! Otrávná vstávaní, šedivé kanceláře, trapné vtipy, uchechtané staré sekretářky, přizdisraní zaměstnanci...Ufff, tohle všechno, fakt nechcete. To se pak  vlastně čemu divit, že v takovém marastu se dokázal hlavní hrdina pouze kvůli jedné atraktivní osobě mállem zblaznit....Ze  Zdeňka Svěráka jsem  snad poprvé neměl  pocit Zdeňka Svěráka, ale Zdeňka Svěráka  přizpůsobujícího se svojí postavě. Na svérázy a milovníky žen jsme v jeho podání zvyklí, ale na takové posedlé tragédy fakt ne. Svěrák tady ale definitivně dokazuje, že je lepší herec než kdejací profesionální herci (:D). Poradil  si s tím opět skvěle a i díky němu je v hlavní dvojici i kus pravého jiskření, a v celém filmu i pár úsměvných prvků, byť  Svěrák tentokrát dokázal výborně i ten závěrečný smutek v minimalistickém podání...a po celou filmu vystihnout ten permanentní  vnitřní neklid své ústřední postavy, který skvěle podpořil  Olmer svým tehdejším režijním zajímavým stylem, který si ponechal od Doktora, a možná jej ještě rozšířil. Stejně jako v Doktorovi je zde občas skvělá subjektivní kamera. Novým zajímavým motivem jsou předely scen,  snové sekvence, explicitní zobrazení myšlenek....To skvěle vystihují rozpoložení hlavního hrdiny,  a jeho posedlost. Občas je pozoruhodné i nasvícení (když například do prostoru svití jenom jedno světlo, ale jinak jsou postavy nenápadné zahaleny do tmy.) Tyhle všechny vychytávky dodělávají  skvěle vytvořenou autentickou atmosférou a ukazují, že později zatracovaný Olmer, dokázal být  pozoruhodný glosátor doby, a tady to splnil, jak obsahem o krizi středního věku, zoufalém novém vzplanutí, tak i atmosférou  socialismu a svéraznou filmařskou formou.  To všechno se skvěle doplňuje,  vytváří velmi působivý výsledek a závěrečnou zvláštní pointou s opětovným vyslovením přání kávy nabere zajímavé vypointování. (Ale vždycky jsi řikala, že je nezdravá - když na mi máš chuť). Opravdu hodně dobrý film. To vyznění mi možná přišlo emociálně pestřejší než u Doktora, kdy jsem cítil hlavně depresi....tady to bylo takové všelijaké, ale za mě snad nejvíce atypický film se Svěrákem a další z filmů tohoto podzimu (:D) Před pěti lety jsem dal Jako jed jednu  hvězdu (hodnocení jsem pak smazal, čekal jsem prostě něco jiného), dneska dávám velmi silné a upřímné  čtyři a děkuji. Hlásím velký zážitek a dal bych i víc, kdybych si to neschovál na padesátku.  Ona ta šedivost života má asi bohužel, co říct i v dnešní době.   MY TADY ŽIVOŘÍME I BEZ NOŽŮ.   (15.11.2021)

Film, který dokazuje dvě známé pravdy: 1. že platí ono okřídlené frojdovské: Milostné aktivity x pracovní úsilí = konstanta 2. Svěrák patří k našim nejlepším hercům, škoda, že nebyl využívaný daleko víc. Předpokládám, že to byl právě on, kdo do tohohle filmu propašoval geniální monolog: "Tak tu zprávu.. já jí, abych tak řekl, v podstatě mám. Ale, potřebuju to hodit na papír, takže dneska... ne, zejtra, maximálně v pondělí bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne byste to mohli mít všichni na stolech. Možná..." Oslněn touto dokonalostí, vzal jsem si ho za vzor a trochu zapracoval na svých výmluvách. Za nejlepší považuju: "Já to ještě nemám, ťukám do klávesnice pomalu a jemně, abych nepoškodil majetek firmy!" "Kolega je alergik a pomalejma pohybama nevířím tolik prach!" "Čím dýl si klient počká, tím větší má pak radost!" (13.03.2016)

Jako jed je pravým opakem dnešní české filmové tvorby - laskavých, i při dramatických tématech pozlátkem potažených komedií pro širokou veřejnost. Díky výborné, převážně ruční, kameře, znervózňující hudbě Jiřího Stivína, neútěšně chladivého podzimu, nepopíratelné atmosféře socialismu a v neposlední řadě díky tématu filmu se Jako jed v mých očích jeví jako Vratné lahve naruby. Už dlouho jsem neplesal radostí nad tak trefně přesným vystižením vztahů mezi manželi a milenci, nad zobrazením lidských tužeb a potřeb. Výborný film, naplněný až po okraj černým humorem. (20.09.2007)

Svěrákovčina ako sa patrí, hoci od iného autora, z netradičného prostredia socialistického podniku s vývojom betónových panelov. Z koordinačného oddelenia prichádza svieži závan v podobe čardášovej princeznej Julky. Na tie časy celkom svižný film o nevere a nechutnej animálnosti vo vzťahu a pekný pohľad na slovensko-české vzťahy a rozdiely. Naviac na pripomenutie niekoľko starých sexistických vtipov na vrátnici, ktoré mohli byť v tej dobe označené ako odvážne. A ako bonus scény z Košíc a hlásenie o rýchliku s pokračovaním do Medzilaboriec. Svěrák má neveru ako obľúbenú tému, tentoraz s trochu drsnejšími následkami. –––– Kam se ty naše buchty hrabou. Ona ti má v sobě takovej zvláštnej šmrnc, jiskru v těle, ta by probudila i mrtvýho. –––– Já mám zítra ráno stání. – No když já ho mám, stání dneska. –––– Je to inteligentní, noblesný, distingvovaný člověk. Slíbil mi, že to bude ŕešit maximálně diskrétně. (06.08.2014)

Paní Krajčovičové to víc slušelo v "Co je vám, doktore" jako něžné bloncce; "Jako jed" jako film je celkově drsnější a méně pohádkové; ale raději mám stejně "Co je vám...". Tahle olmerovsko-svěrákovská minisérie jsou dva dobré realistické filmy pro dospělé, jakých zas tolik není. Jsem rád, že p. Svěrák ve své kariéře tenhle odskok udělal, i když si ho asi nevyhodnotil tehdy jako perspektivní, a nepokračoval v něm. (06.07.2013)