Páni Edisoni

Jako asi ztratím svůj pracně budovaný imič, ale musím se přiznat, že při sledování tohohle filmu se mi pár slzí v očích objevilo. Bylo mi líto toho kluka, jak na něj všichni řvali a dusili ho, zejména ta jeho teta teda. No, na svou obranu musím říct, že jsem byl naměkko už před tímhle filmem, neboť se mně odebral do věčných plání energie notebook, na kterém jsem měl cca dva měsíce práce, samozřejmě nezálohované, neboť zálohování zdržuje, že. No a taky mi ten film připomněl neblahé chvíle na základce na tom našem maloměstě, která byla velice chudá, takže si nemohla dovolit nejnovější výkřik techniky, počítač s IQ151. No takže já coby jediný nositel toho jména ve třídě musel představovat programovací jazyk karel, aby se spolužáci měli jak cvičit. By člověk nevěřil, jak hloupí některý lidi jsou, vidí, že jsem dva kroky od zdi a daj příkaz trojkrok! (13.12.2015)

Chápu dětskýma očima dobu ve které se film odehrává, když jsem v té době také vyrůstal. Děti v tomto filmu si hrály jako jsme si hrály my. Holky byly k světu. I Jitka Molavcová je okouzlující (je mimochodem krásná dáma i teď ve svém věku). Móda měla také co do sebe. Jisté kouzlo má i vesnice, ve které se film odehrává. Vše zraje krásou a je milou připomínkou na mé dětství.  Jen mi stále uniká to, co se nám tvůrci podobných filmů snažili říct. Celé to působí divně, bezduše. Točily se filmy, kde chybí nějaká myšlenka, a hlavní příběh se vytratil či vůbec nedorazil. (04.11.2023)

Po celou dobu filmu jsem si zpívala „Spadlo prase do strouhy, neširoký nedlouhý...“, protože je to tak vlezlá písnička, která hrála hned v úvodu. Ale film je sám o sobě tak moc milý, že jsem ho sfoukla jedním dechem. Velmi příjemná dětská atmosféra, díky které jsem si zase vzpomněla na svoje dětství a samotní dětští herci mi učarovali. Vidět malého Jiřího Stracha bylo fakt vtipný a Jakuba Wehrenberga vlastně taky. Jiří Schmitzer se mi ve své roli moc líbil a asi s ním začnu vyhledávat víc filmů, protože herec je to skvělej. Příběh sám o sobě dokáže celkem zaujmout, když si chceme pustit něco silně nenáročného a jen vzpomínat na dětská 80. léta. Další dětský film do sbírky těch celkem povedených. Bavit se nad osmdesátkovou technikou bylo samo o sobě dost divný. A je to vlastně pořád stejný. Film se mi líbil. Je to velmi milý snímek, který neurazí ani nenadchne a jako velmi oddechovou komedii to beru a doporučuju! (01.11.2021)

Když jsem viděl tento film, okamžitě jsem si vzpomenul na svoje dětské roky, kdy jsem v 60-tych letech začal dělat první elektrické pokusy se stavebnicí Merkur, a musel jsem se smát. Stejně jako se musím smát dnes, když si vzpomenu na všechny souvislosti. Tento film je velice poučný, zejména dnes. Doba dnes napředuje tak rychle, že ten smích mě vždy přejde v tom okamžiku, když si uvědomím, že to co jsem si koupil "včera" je "dnes" již technicky zastaralé a za stejné peníze jsem mohl mít technickou vymoženost o třídu vyšší. l to je život. I pro toto poučení dávám 4. (12.03.2012)

Slatanina, ktera ma snad jedine kladne, ze tvurci docela zajimavym zpusomem a v te dobe novatorsky, zapojili pocitacovou grafiku do deje. Jinak dej pro deti nijak zabavny, dobrodruzstvi zadne, vtip zadny, atmosfera pryc a cely film je tak nejak hlavne o tom, ze kluk je sirotek a ma ten svuj zivot trochu mizerny. Reziser nevedel, jestli to buide o klukach, nebo o rodine a tak to splacal dohromady a kde nic tu nic. Predzvest naprosto spatnych Olmerovych filmu pocinaje Nahotou na prodej atd. (25.03.2018)